Barbora Spalová Libri

Dva přední francouzští historici-medievalisté v ní shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.

Der polnische Historiker Krzysztof Pomian schreibt die Geschichte Europas als facettenreiche Erzählung: von den Völkerwanderungen bis zum Versailler Vertrag. Er zeigt die Einheit einer sehr alten Kultur und die Vielfalt nationaler Eigenheiten. Eindrücklich markiert er die Verbindungslinien und beschreibt zugleich die Differenzierung der Völker und Nationen, die sich kulturell und wirtschaftlich voneinander abgrenzen und im Innern verändern. Er erzählt von den Dynamiken zwischen Religionen und Glaubenshaltungen, von Krieg und Konkurrenz, von gemeinsamen Bildungsstandards, Sprachen und Mythen. Das Buch ist die gültige literarische Biografie eines Kontinents, die einerseits die historische Kontinuität des abwechselnden »Hin und Weg« begreifbar macht und zugleich vor Augen führt, was durch ein geeintes und im Kern einiges Europa zu gewinnen wäre.

Obnovení demokracie a občanské společnosti v České republice po roce 1990 přineslo i nové výzvy pro utváření veřejného prostoru v obcích. Předložená studie zkoumá utváření veřejného prostoru v Liberci-Ruprechticích skrze dvouletý interdisciplinární výzkum sociologů, filosofů a architektů. Výzkum vedla Katedra filosofie z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické na Technické univerzitě v Liberci a byl prováděn ve spolupráci s Institutem sociologických studií Univerzity Karlovy. Výzkum se soustředil na sběr mentálních map a provedl jejich komplexní vyhodnocení odborníky z různých oblastí. Studie zkoumala prozatím opomíjenou oblast mentálních map dětí a jejich vnímání veřejného prostoru. Z průniku oral history přístupu a techniky mentálního mapování vznikla při výzkumu nová kategorie tzv. „vzpomínkových map“. Studie dále analyzovala funkci a dynamiku alternativních veřejných prostorů, které v této části Liberce neformálně vznikají. Autoři navrhli novou metodiku výuky na základní škole, která pomáhá dětem najít kladný vztah k veřejnému prostoru a k jeho hodnotám. Závěrečnou kapitolu tvoří architektonické návrhy studentů Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, které utvářejí veřejný prostor jak podle výzkumu v terénu, tak i podle teoretického zhodnocení výsledků výzkumu.

Jak české a slovenské církve přemýšlejí o budoucnosti? Jak hospodaří, investují a spravují půdu? Jak vidí svou roli ve společnosti? Odpovědi na tyto otázky nabízí kolektivní monografie antropologů, sociologů i ekonomů o proměnách církví v Česku a na Slovensku v kontextu restitucí. Osm kapitol zachycuje dění ve třech denominacích – v římskokatolické církvi, v Českobratrské církvi evangelické / Evanjelické cirkvi augsburského vyznania a v Bratrské jednotě baptistů. Těžištěm knihy jsou antropologické kapitoly zachycující změny církevního života uvnitř i navenek. Výzkum postavení církví v dnešní české a slovenské společnosti zavedl autorský kolektiv do škol a lesů, na tiskové konference i do téměř zbořených kostelů; za lidmi od Jasova přes Gemer, Zamaguří, Oravu a Vysočinu až po Prahu a Plzeňsko. Pro lepší porozumění tématu jsou v knize zařazeny kapitoly, které shrnují proměny právních norem týkajících se církví a náboženských společností a jejich financování v Československu, Česku a na Slovensku, a kapitoly popisující vývoj mediálních debat o církvích, restitucích a odluce církví od státu.Publikace představuje církve v jejich málokdy zobrazované pluralitě a v rozmanitosti otázek, které si kladou při hledání smysluplných cest vpřed, a ukazuje přehodnocování jejich poslání či učení se novým věcem, jako je udržitelné zemědělství nebo investování do finančních nástrojů.

Studie pamětí a režimů moci v křesťanských církvích v severních Čechách / Kniha je založena na dlouhodobém sociálněantropologickém výzkumu v několika křesťanských společenstvích v severních Čechách. První část se opírá o teorii kolektivní paměti a sleduje, jak se dnes pracuje s pamětí Sudet a dosídleného pohraničí ve dvou rozdílných katolických farnostech a v jednom baptistickém sboru. Druhá část porovnává režimy moci v katolické farnosti a ve sboru Jednoty bratrské v jednom městě. Zkoumá, jaké místo je zde vymezeno Bohu a jak tyto režimy formují křesťanské já svých členů. Studii uzavírá hodnocení výzkumu prostřednictvím reflexí z terénu.

Sociálněantropologická studie nás přivádí do několika velice různorodých terénů v rámci české katolické církve: do jedné východočeské vesnické farnosti, do jiné ve větším městě, do farností spravovaných komunitou Chemin neuf či salesiány Dona Bosca, do farnosti, kde působili dva spolukněží, dále do společenství, které vzniklo v rámci tajné církve a do okruhu věřících kolem Kněžského bratrstva sv. Pia X. Výzkumníci zde zkoumali, jak se v těchto společenstvích vzájemně definují laici a klerici a jak se konceptualizují, ale i prakticky uskutečňují jejich vztahy. Jaké služby může kdo zastávat, jaké zodpovědnosti nést, jak se slaví liturgie, jak se rozhoduje a plánuje? Jak se „žije církev“ a o jakou církev věřící usilují, o jaké sní? Kde a proč jsou vztahy laiků a kleriků bolavé, v čem se míjejí, jaké komunikační platformy tu chybí? Terénní výzkum je doplněn o rozhovory s laiky i kleriky, kteří reflektují vývoj laicko-klerických vztahů z pozice spirituálů, kněží, pastoralistů či rektorů kněžských seminářů na jedné straně, a lidí angažovaných v podporování zodpovědnosti a vzdělávání laiků na straně druhé.