Ladislav Chmel Ordine dei libri

Herectví lákalo Danielu Kolářovou od dětských let, i když zprvu uvažovala o sportovní kariéře. Lákala ji lehká atletika, gymnastika a dokonce i ženský fotbal. Nakonec zvítězilo herectví studium na DAMU. Po absolvování DAMU v roce 1968 následovalo první angažmá v libeňském Divadle S. K. Neumanna a dva roky poté (po hostování v Gorkého Měšťácích) dostala nabídku na angažmá v Divadle na Vinohradech. Nejprve prý měla strach nabídku přijmout, pak se ale rozhodla a od toho dne je dodnes stálou členkou tohoto pražského divadla, kde vytvořila celou paletu nádherných rolí. Ještě v době studií DAMU se poprvé objevila ve filmu režiséra Hynka Bočana Soukromá vichřice. Po tomto filmovém debutu následovala řada dalších filmových a televizních postav. Šla doslova z role do role, ale najednou jako by zájem televiznáích a filmových tvůrců opadl. Bylo to mateřstvím? Nezájmem o dříve oblíbený herecký typ? O hereckých proměnách, ale i o tom, proč pojednou opadl zájem ze strany filmových a televizních režisérů o dříve vyhledávanou herečku, to se dočtete v této knize.

Věra Galatíková se zhlédla v divadle a v herectví ještě coby dítko školou povinné. Po ukončení školní docházky se chtěla stát herečkou. Otec byl ale jiného názoru.Tvrdil, že má hlavu na učení, a tak by se měla vybrat práva nebo medicínu… nějaké pořádné povolání. Věra jako poslušné dítko se otcovu rozhodnutí nepříčila, i když myšlenku být herečkou neopustila. Nevybrala si ale studia práv ani medicíny, rozhodla se pro pedagogickou školu, kterou úspěšně absolvovala. Po krátké době učitelování udělala příjmací zkoušky na JAMU a po absolutoriu v roce 1962 nastoupila do angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. Odtud pak vedla její cesta do Prahy. Nejprve do Činoherního klubu, do divadla v pražské Libni, v roce 1979 se stala členkou hereckého souboru Městských divadel pražských, odkud pak vedly její kroky na prkna naší Zlaté kapličky. Vytvořila několik nezapomenutelných filmových a televizních rolí, které navždy zůstanou v paměti národa. V současné době statečně a úspěšně bojuje se zákeřnou nemocí, kvůli níž se musela rozloučit se svým publikem.

Přelomová kniha, obsahující kouzlo Davida Copperfielda a další 11 profesionálních, stále používaných kouzel. Kouzla jsou detailně vysvětlena pomocí fotografií a popsána tak, že je snadné se je naučit používat. Knihu uvádí předmluva předsedy České kouzelnické unie.

Saša Rašilov byl haškovským typem,a to nejen proto, že si byli fyzicky podobní, ale především stejně jako Jaroslav Hašek byl i Saša Rašilov mystifikátorem, který dokázal oklamat kohokoli čímkoli. V jeho životě se hraní a skutečnost neustále prolínaly. Saša Rašilov simuloval třesavku a vnoci jí ještě přibarvoval nervovými záchvaty tak dokonale, že byl z armády propuštěn. Historek podobného druhu je na tucty a v knize je připomínají nejen František Smolík, ale i další jeho bývali kolegové z Národního divadla jako Zdeněk Štěpánek, Jan Pivec, Ladislav Pešek, Rudolf Hrušínský, Vlasta Fabianová, Bohuš Záhorský, Bohumil Bezouška a další. Pokračovatelem tohoto významného herce a originálního člověka jsou jeho vnukové Saša a Václav. Především Saša Rašilov svojí seriálovou roli v Rodinných poutech, i když ani další filmové a divadelní role není možné opomenout.

Saša Rašilov byl haškovským typem, a to nejen proto, že si byli fyzicky podobní, ale především stejně jako Jaroslav Hašek byl i Saša Rašilov mystifikátorem, který dokázal oklamat kohokoli čímkoli. V jeho životě se hraní a skutečnost neustále prolínaly. Saša Rašilov simuloval třesavku a v noci jí ještě přibarvoval nervovými záchvaty tak dokonale, že byl z armády propuštěn. Historek podobného druhu je na tucty a v knize je připomínají nejen František Smolík, ale i další jeho bývali kolegové z Národního divadla jako Zdeněk Štěpánek, Jan Pivec, Ladislav Pešek, Rudolf Hrušínský, Vlasta Fabianová, Bohuš Záhorský, Bohumil Bezouška a další. Pokračovatelem tohoto významného herce a originálního člověka jsou jeho vnukové Saša a Václav. Především Saša Rašilov svojí seriálovou roli v Rodinných poutech, i když ani další filmové a divadelní role není možné opomenout.

Přezdívali mu „Bosňák“, i když vlastně z Bosny nebyl. Jeho maminka byla Slovinka a tatínek byl Čech. Herce Josefa Bláhu, známe z divadelních prken pražského Vinohradského divadla, z filmového plátna, především však z televizních inscenací a seriálů. Připomeňme si elegantního inspektora Brůžka v „Hříšných lidech města pražského“, nebo přísného a pedantského akademika Filipa, velitele výpravy v seriálu „Návštěvníci“, který právě teď uvádí Česká televize, nebo třeba starostlivého otce ve filmech Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze…těch filmů a televizních inscenací bylo mnohem víc; poprvé se před filmovou kameru postavil už začátkem padesátých let ve filmu Velké dobrodružství. Přesto i k němu byla filmová a televizní kamera v určitých letech macešská. Jeho velký přítel a kolega z divadla Vlastimil Brodský o něm prohlásil, že je ztělesněním fantazie, gejzírem nápadů… setkal jsem se s ním několikrát při rozhovorech, kdy nikdy neopomněl zdůraznit, že herectví je o životě a divadlo o partnerství… hereckém partnerství, o pokoře..

Kniha nabízí shrnutí mistrovství světa ve Vídni, kde čeští reprezentanti vybojovali zlaté medaile. Najdete v ní, jak se Češi na velký turnaj připravovali a velmi podrobně vás kniha provede jeho průběhem. Nechybí statistiky všech utkání, včetně velkého množství barevných fotografií.

Vlasta Fabiánová – výborná herečka, vynikající pedagog… výtečná žena a výborná, nezapomenutelná kolegyně. Žena která si nikdy nepotrpěla na velká slova, žena, u níž skromnost a pokora byly na předním místě. Tak Vlastu Fabiánovou charakterizují ti, kteří s ní přišli do styku na prknech divadla, ve filmovém či televizním studiu. Kniha Ladislava Chmela je pohledem diváka, obdivovatele hereckého umění Vlasty Fabiánové, novináře, který se s ní během jejího života několikrát setkal při rozhovorech, ale také vzpomínkou těch, kteří ji měli rádi a obdivovali ji jako herečku, učitelku a ženu. Publikace je doplněna velkým množstvím černobílých fotografií.

Irena Kačírková na divadelní scénu vstoupila za okupace v letech 1943 - 44 v Ostravě. Po válce nastoupila na pražskou Konzervatoř a v roce 1948 dokončila studia na DAMU. O dva roky později se stala členkou Městských divadel pražských, kde svým hereckým uměním rozdávala radost až do své smrti v roce 1985. Její výmluvné velké oči, potemnělý hlas, nádherná postava, dlouhé nohy, smysl pro humor a dikce - to vše splňovalo předpoklady kladené na hvězdu konverzačního herectví. Ztvárnila několik nezapomenutelných postav ve filmu Bílá paní, Florenc 13,30, Byl jednou jeden král... a nezapomenutelná je její role učitelky v prvním muzikálu Starci na chmelu.