Natálie Paterová Libri

Natálie Paterová i ve své druhé sbírce nazvané Co když zvažuje rovinu bolesti, nemoci i smrti, kterou rozšiřuje také o téma postavení ženy ve společnosti a v manželském soužití. Sbírka obsahuje celkem 40 básní, které jsou seřazeny do tří oddílů. První se jmenuje „Odlet sýkorek“ a pojednává o odcházení a smrti blízkého člověka. V druhém oddílu „Hic sunt leones“ vstupujeme spolu s autorkou do jejích nových životních rolí a situací, k nimž patří třeba i vyrovnávání se s údělem manželky a soužití (i bolestné) s partnerem. Třetí oddíl nazvaný „Pořád někde číhají“ navazuje na předchozí, tragicky existenciální osobní rovinu vyjádřenou výstižně verši to nejhorší na tom je / že to nejhorší / do básně stejně nenarveš. Jak poznamenala editorka sbírky a také básnířka Marie Šťastná: „Je zvykem ptát se, jaká knížka nám zrovna leží na nočním stolku. Tohle není sbírka, kterou bych si tam položila a četla ji krátce před usnutím, protože bych si tím spánek spíše odehnala. Rozvířením vlastních bolestí a vzpomínek na silné životní okamžiky se zřejmě nikdo uklidňovat nemůže. Jsou to ale slova, která člověku vytanou v určitých banálních situacích. Myslím na Natáliiny verše, když si nesu kafe, když sedím ve vlaku, když vynáším odpadky. Kam se hrabe noční stolek.“

Básnířka Natálie Paterová strávila v nemocnicích velký kus dětství i dospívání. Venku si někdo jen tak pro zábavu věští z kávové sedliny, tady osud stanovuje diagnóza. Tenhle má ještě tři dny, další tři měsíce. Pak básnířka v polích za nemocnicí zahlédne srnku, která bezhlavě míří k silnici plné kamionů. Jak také jinak. Tenhle svět má metastázy v kostech, tak proč ho dělat hezčí.

Die junge Dichterin begegnet mit ihrer starken und durchdringenden lyrischen Stimme dem Schmerzhaften in vielerlei Hinsicht. Der Schmerz gab auch den Ton ihres ersten Gedichtbandes an; direkt und ohne Umwege, sparsam mit Worten und doch so präzise wie ein tiefer Messerschnitt. - Aus dem Nachwort von Martina Lisa