Radek Fridrich Libri

Básnická sbírka Radka Fridricha je inspirována motivy z jeho rodného děčínského kraje. – Ačkoliv Radek Fridrich debutoval již v roce 1995 (společně s Tomášem Řezníčkem) sbírkou Druhá strana, teprve jeho novou sbírku je možné pokládat za skutečné objevení se básníka. Právě ve sbírce V zahradě Bredovských jako by totiž Fridrich našel „své“ téma a básnický výraz. Jeho poezie je poezií dvojdomou, a to nejen v přeneseném slova smyslu. Kromě vertikálního napětí mezi „nebem“ a „zemí“ a z toho plynoucího pocitu vyděděnosti, se zde setkáváme i s napětím horizontálním, které konkrétně kotví v krajině Sudet. Právě domov, krajina Děčínska, se v jeho poezii stává místem stále znova a znova hledaným. Básník jako by se rozpomínal na sudetské Němce, kteří zde žili, snaží se hledat jejich stopy a budovat svou osobní historii.

První souborné vydání tří tematicky souvisejících básnických sbírek, vytvořených autorem v letech 2001 až 2011. Původně samostatně vydané, ale úzce propojené (a dnes již beznadějně nedostupné) knihy jsou zasazeny do českých Sudet - prostředí, které bylo tradičně formováno německou kulturou a mentalitou a jež bylo po válce připraveno o své původní obyvatelstvo i několikasetletou kulturní paměť. Životní osudy Fridrichových česko-německých postav ovšem nepředstavují a nechtějí vzývat nějaký dobový lokální svéráz: jsou univerzálními lidskými příběhy. I proto je jejich nové vydání více než jen osobním uměleckým příspěvkem do diskuse o osudu obyvatel našeho pohraničí.

Básnická sbírka textových variant na náhrobky zničených německých hřbitovů v severních Čechách je v česko-německé verzi.

Literární sborník připravil, vybral, uspořádal a úvod napsal Pavel Rajchman.

Nová sbírka pětatřicetiletého autora obsahuje poezii, věnovanou občanům německé národnosti, kteří po staletí obývali české pohraničí. Ve Fridrichově poezii znamená Erzherz především oblast Děčínska, v němž má autor své kořeny a kde dodnes žije. Básník zde vzdává hold etniku, u něhož ho zvláště zajímá generace, která tu žila v době první světové války a stejně jako jejich čeští sousedé přinášela i ona tomuto období nemalé oběti. Z tohoto důvodu zvolil Fridrich pro sbírku převážně žánr básnického epitafu, v němž téměř fragmentárním způsobem přepisuje příběhy z náhrobních kamenů. Touto formou se mu podařilo podat až dokumentární svědectví o lidech, kteří kdysi našli v severních Čechách svůj domov, kde jim bylo dáno prožít a naplnit svůj lidský úděl.

Dvojjazyčná, česko-německá sbírka Radka Fridricha volně navazuje na jeho starší knihu Řeč mrtvejch / Die Totenrede z roku 2001. Básnicky ztvárňuje životní příběhy žen z předválečného Děčínska, přičemž některé vycházejí ze skutečnosti (kronikářské záznamy, zprávy z tisku), jiné jsou autorskou fikcí inspirovanou dobovými relikviemi (staré fotografie, jména a nápisy na hrobech). Básně představují monology mrtvých žen, které vyprávějí své životní osudy, líčí soužití s mužskými protějšky, rodiči a dětmi, popisují všednodenní život, práci, rodinné tragédie i vlastní smrt. Tragičnost se v knize mísí s humorem a banalitou, básnická zkratka s lyrickým líčením, výčet s historkou, svět lidí je (jak jsme u Fridrichovy tvorby zvyklí) prolnut polosvětem místních legend a nadpřirozených bytostí. Kniha byla od počátku koncipována jako básnicko-výtvarný celek. Jednotlivé básně sbírky mají své grafické protějšky vytvořené děčínským výtvarníkem Petrem Křížem, který s autorem v minulosti úspěšně spolupracoval na knize pověstí z Děčínska Modroret (2008). Náklad 500 výtisků, z toho prvních 50 číslovaných.

Novou, dvojjazyčnou knihu Radka Fridricha tvoří básně, krátké prózy a črty, jejichž společným jmenovatelem je železniční linka S1: regionální trať propojující české a německé příhraničí. Po letech cestování z Děčína přes Bad Schandau do Drážďan a Míšně přetvořil autor své deníkové záznamy v pestrý soubor textů, v němž se jeho lyrický subjekt pohybuje jako vnímavý básník i znuděný pasažér. Náladové, lyrizující líčení se zde potkává s věcným popisem, každodenní přepravní banalita se stává výzvou pro autorovu imaginaci. Výsledkem je kniha stylově různorodá, kompozičně však přísně organizovaná jako německá železniční doprava.

Verše z let 1999 – 2003. Německé kompozitum Molchloch (česky mločí díra) je označením pro původní osídlení děčínské čtvrti Bělá, kde autor nyní přebývá, ale znamená také jeho v pořadí šestou básnickou sbírku, která rozvíjí nejlepší (a už dříve ceněné polohy) jeho básnického gesta. Radek Fridrich (nar. 1968), který vyučuje českou a světovou literaturu na PF UJEP v Ústí nad Labem, na sebe upozornil knihou V zahradě Bredovských, v níž poprvé našel své ústřední téma. Svůj domov, krajinu Děčínska, která se v jeho poezii stává místem opakovaně prohledávaným. Básník pátrá po stopách vysídlených obyvatel a v konfrontaci s tím buduje i svou osobní historii a poetiku. Nejinak je tomu ve sbírce Molchloch. Obsahuje oddíly čistě lyrické, ale i část věnovanou lokálním pověstem a řadě míst, která autor prošel a poznal při mapování zanikajících německých hřbitovů. Radek Fridrich je autor výsostné a zralé poezie, která svou přirozenou kvalitou (i ukotvením) vyvrací možné podezření z tematického konjunkturalismu.

Do almanachu jsme vybrali 15 autorů, kteří se narodili, nebo delší dobu působili v Děčíně. Jitka Badoučková, Jan Bandurič, Radek Fridrich, J. H. Kalif, Jiří Kment, Marie Profeldová, Vladimír Raffel, Oscar Ryba, František Řezníček, Tomáš Midgi Řezníček, Zdeněk Šlais, Jan Šmíd, Petr Váradi, Václav Vokolek, Vladimír Vokolek, Bronislava Volková. Doslov napsal Vladimír Novotný.

Básník, pedagog, překladatel, publicista, nositel ceny Magnesia Litera za poezii a také kmenový autor nakladatelství Host přichází s novou řadovou sbírkou. Ta je komponována do čtyř oddílů: Ten s ptačí hlavou zahrnuje básně takzvané „lesní“ a „topografické“ lyriky; Koutkem oka tvoří texty evokované vlastními analogovými kolážemi; Podle jsou textové montáže vyjmutých vět z básnických, beletristických a divadelních děl, psané v nehybném čase covidu; a konečně oddíl Uschi má uši shrnující texty inspirované německými gramatickými příručkami. Básník čtyřikrát jinak, ale pokaždé svůj. Záhadné cesty, hadí sny, mordýřské historie, bizarní obrazy, náznaky grotesky, sudetské souvratě. Pro Fridricha typické bohaté akordy jazyka i jen cucky řeči a hrdinové jako Uwe, Ulla, Udo, Ulrika, zakletí do divné melancholie. Cosi je tu zraňováno, cosi tu bolí a cosi se tu hojí. Básně jako chůze přes vyvřeliny škrapového pole.

Uhádnout autora podle titulu jeho díla je snadné – právě jako v případě Radka Fridricha. Krevker je další z řady jeho hrdinů, antihrdinů, bloudivců a blouznivců (Erzherz, Molchloch, Šrakakel, Žibřid). Názvy jeho postav jsou prvotním impulsem k rozehrávání situací, k jejich zachycení a tvarování. Nejinak je tomu s Krevkerem.

Autor je čtenářskému publiku znám jako básník, autor sbírek V zahradě Bredovských, Erzherz či Molchloch. V Žibřidovi se tento děčínský básník představuje v jiném světle. Stylově rozmanitý cyklus bychom mohli označit jako textovou koláž — k této technice se ostatně Fridrich neustále vrací i jako výtvarník. Soubor obsahuje básně i prozaické texty, často groteskní a ironické mikropříběhy, někdy pouze nedořečené postřehy, zprostředkovaná pozorování, odposlechnuté zpovědi. Žibřida si těžko představíme, jeho podoba, věk a zázemí nám unikají, protože podstatné je dějiště, scéna, na které se odehrává jeho příběh. Krajina Sudet přesahuje příběhy svých minulých i současných kolonizátorů, jejich osudy jsou proti ní nutně nicotné, epizodní, ztracené v tajemstvích. Vždyť už jméno titulního hrdiny je tajemné: jako by nám v něm ozvěna přinesla staré slovanské zaklínadlo… Nebo to jen vzdálený hlas vyslovil německé jméno Siegfried? Jiří Koten

Pískovcová skalní města, prospektorské zápisky starých Vlachů, alchymie krajiny s nelítostnými „lyrickými subjekty“, hledání otcovské lásky, to jsou hlavní atributy knižní novinky Radka Fridricha (*1968). Co vlastně představuje tento zvláštní název? Krooa krooa je tísnivé krkavčí zajíknutí, které se jako svědek vznáší nad krajinou a lidskými osudy v ní. Autor je silně svázán se severočeskou krajinou, s jejími mytologiemi a česko-německou historií, kterou neustále zachycuje, zpřítomňuje a vdechuje jí nový život — přinejmenším od sbírky V zahradě Bredovských, kterou vydal Host v roce 1999.

V únoru 2020 prezentoval Radek Fridrich pořad Kolážovaný Blatný. Jednalo se o pásmo, které je vytvářeno jako persifláž z prvních čtyř sbírek Ivana Blatného. „Martin Stöhr, který pásmo viděl, řekl, že jsem z Blatného textů udělal sudetskou fašírku“, dodává Radek Fridrich. I proto jsme oslovili Martina Stöhra a požádali ho o ilustrace.

Výběr nejlepších básníků, kteří mezi lety 2012 a 2017 publikovali v literárním čtvrtletníku Partonyma. Kompletní seznam autorů: Petr Borkovec, Aneta Čamová, Jarmila Hannah Čermáková, Jiří Dědeček, Radek Fridrich, Klára Goldstein, Tomáš Jireček, Michaela Horynová, Tereza Sylva Klenorová, Teodor Kravál, Přemysl Krejčík, Václav Krejčík, Dr. Krejzyberd, Radek Lehkoživ, Radek Malý, Michal „Márdi“ Mareda, David Mareš, Filip Mikuš, Aleš Misař, Eliška Kohlíčková, Jana Orlová, Aneta Plšková, Kamil Princ, Petra Strá, Michal Téra, Básník Ticho, Lukáš Trejbal, Lukáš Vavrečka, Bronislava Volková, Ladislav Vondrák, Jiří Žáček. Editor: Přemysl Krejčík.

editoři - Dan Jedlička , Radek Fririch Výběr básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou osobností, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Dvojice přítomných editorů s nadsázkou deklaruje, že „jedenáctá reinkarnace svazku se již tradičně pokouší předstírat výběr z toho nejzajímavějšího, co se v naší poezii v uplynulém roce objevilo ve sbírkách, časopisech i na internetu“. Oba si bolestně uvědomují, že „dobrá báseň se od básně nejlepší liší zejména osobou vybírajícího“.

Celkem 98 pověstí z Děčínska, Českokamenicka, Hřenska, Benešova, Markvartic a dalších okolních obcí Českého Švýcarska. Pověsti znamenitě doplnil mnoha barevnými ilustracemi prostoupenými tajemnem příběhů zdejšího kraje místní výtvarník Petr Kříž.

Die Sammlung enthält Texte von Radek Fridrich, Arian Leka und weiteren Autoren, übersetzt von Zuzana Finger und Judith Pouget. Gabriele Stolz gestaltet den Umschlag. Abonnenten erhalten einen signierten und nummerierten Holzschnitt von Heike Küster.

Redaktoři v tomto prvním čísle revue zmapují současnou literární tvorbu severních Čech, konkrétně od Litoměřicka přes Labskoústecko, Děčínsko a Benešovsko nad Ploučnicí až po podkrkonošské oblasti Liberecka a Jablonecka nad Nisou. Publikují především básníky a prozaiky, kteří ovlivňují regionální literaturu a jsou součástí nebo vůdčími osobnostmi regionálních literárních skupin. Mnohá zde tisknutá díla mají jiné umělecké kvality, například naivistické básně z Litoměřicka či insitní básně z Benešovska nad Ploučnicí. Tyto texty, i přes svou poetickou odlišnost, hrají klíčovou roli v regionální literatuře a určují její směr a vývoj. Kromě literatury regionů obsahuje první číslo také překlady, které poukazují na trvalé vztahy mezi severními Čechami, Polskem, Německem a Lužicí. Mezi autory z Litoměřic najdeme Jaroslava Balvína, Pavla Groha a další. Ústí nad Labem reprezentují Martin Fibiger a Ivo Harák. Děčín přináší Jitku Filařovou a Radka Fridricha, zatímco z Benešova nad Ploučnicí se představují Zdeněk Feher a Jakub Chadima. Jablonec nad Nisou zastupují Jiří Koten a Josef Straka, a z Liberce Pavel Brycz a další. Překlady zahrnují autory jako Andreas Hennig a Roman Śliwonik.

Smutků a zákoutí lidského života si všímají senzitivní verše českého básníka.

Almanach autorů večerů poezie v děčínské knihovně 1994-1999. Vybrali a sestavili Radek Fridrich, Tomáš Řezníček a Ladislav Zoubek.