Publikace se zabývá otázkou ideologie věku, ageismu a věkové diskriminace jako rysů moderních společností. Teoretická diskuse je rámcována jako úvod do sociologie věku a jsou zde představeny nejběžněji užívané definice a sociální zdroje konceptu ageismu. V publikaci jsou obsaženy výsledky empirického reprezentativního šetření (survey) v dospělé populaci ČR, které se zabývalo koncepty jako je důležitost věku při ustanovování rolí, normy pro chování, hranice oddílů životního běhu a dále tématy jako je použití věku jako diferencující charakteristiky, věkové bariéry, omezení přístupu ke službám, zdrojům, sociálním pozicím a rolím.
Kniha se zaměřuje na souvislosti fenoménů demografického, resp. individuálního stárnutí a urbanizace, přesněji řečeno na každodennost stárnoucích obyvatel měst v kontextu sociálně-prostorových procesů regenerace a gentrifikace. Autorky ve vzájemném dialogu kvalitativní a kvantitativní metodologie hledají odpovědi na otázky jako: Jaký vliv má měnící se vnější prostředí na zkušenost stárnutí? Jakým způsobem poznamenává urbánní dynamika zapojení seniorů do sociálních struktur? Jak se stárnutí promítá do užívání prostoru seniory? Jakými strategiemi se jedinci vyrovnávají s dopady urbánních procesů tváří v tvář vlastnímu stárnutí, jak praktikují svoji autonomii a posilují (anebo ztrácí) své aktérství v městském prostoru? A konečně, jsou velká česká města přátelská vůči lidem vyššího věku? Způsobem zpracování, šíří a hloubkou probíraných témat chce kniha uspokojit široký okruh čtenářů, neboť informace, které by přinášely vhled do vzájemné dynamiky fenoménů „města“ a „stáří“, doposud chyběly jak pro obory sociologie, gerontosociologie a urbánních studií, tak pro praktický výkon místní samosprávy ve velkých městech, jejichž demografické profily se výrazně mění. V neposlední řadě osloví i samotné obyvatele velkých českých měst, a to bez ohledu na jejich věk. Těm starším i těm mladším může poskytnout srovnání jejich vlastní situace, ať už s jejich realitou, nebo s jejich budoucností. Vychází v koedici s Masarykovou univerzitou.
Vznik této knihy byl motivován třemi otázkami: Co znamená stárnutí na venkově? Jaké podoby zde má aktivní stárnutí? A je venkov místem přátelským k vyššímu věku? Jednotící linkou studie jsou úvahy nad tím, jakým způsobem gerontologické „brýle“ mění pohled na venkov a venkovské pohled na stárnutí, resp. co znamená městská hegemonie v politikách stárnutí a proč je venkov vždy „až ten druhý“. Publikace představuje výzkum života starších obyvatel heterogenních vesnických oblastí v České republice. Výsledky jsou založeny na reprezentativním šetření zaměřeném na kvalitu života lidí ve věku nad 60 let a na kvalitativních rozhovorech se seniory a seniorkami v různých typech obcí a regionů. Studie jistě není kompletním přehledem životních zkušeností a situací lidí vyššího věku žijících na venkově, přesto ale prezentovaná data slouží jako důležitý podklad k diskusi o některých mýtech spojených s venkovským životem - vesnická idyla, vesnice jako stále a všude stejná, spíše stará, pomalá a chudá, ale také přírodě blízká nebo sociálně soudržná. Vesnická optika zase inovativním způsobem znovu otvírá některá z velkých témat sociologie a politik stárnutí, zejména koncepty „aktivního stárnutí“ a „age-friendliness“ (prostředí přátelská k věku). Kniha tak staví most mezi zkoumáním venkova, nezřídka opomíjejícím jeho seniorské obyvatele, a zkoumáním stárnutí, které někdy přehlíží heterogenitu zkušeností formovaných prostředím.
