Sansepolcro
Kresby a obrazy
Poetický deník o putování po Toskánsku, kraji takových mistrů renesanční fresky jako byli Fra Angelico a Giotto, v sobě propojuje básnický text a krajinou inspirovaný obraz.







Kresby a obrazy
Poetický deník o putování po Toskánsku, kraji takových mistrů renesanční fresky jako byli Fra Angelico a Giotto, v sobě propojuje básnický text a krajinou inspirovaný obraz.
Dva mladí čeští výtvarníci se rozhodli podniknout pěší pouť bez peněz přes celý kontinent. Deníkové záznamy z tohoto putování tak poskytují zajímavé svědectví o křesťanské Evropě konce druhého tisíciletí. Ivan Kolman /1950/ a Jiří Štourač /1960/ absolvovali v polovině osmdesátých let AVU, obor malířství. V současné době se věnují výtvarnému umění.
Hans Christian Andersen je známý především jako autor mnoha desítek pohádek. Ke konci života napsal idylický pohádkový příběh o Šťastném Perovi, v němž se vrátil k vlastnímu dětství a jeho snům. Perovi dal prožít - a spolu s ním ve fantazii jistě také prožíval - osud, jakého se chtěl sám jako dospívající hoch a pak už začínající autor dočkat, život slavného pěvce a hudebníka. Proto je v něm Per šťastlivcem, jemuž od samého, třeba chudého dětství nahrává náhoda i dobří lidé. Je-li Andersenův útlý román tou dětskou touhou určen a svým názvem také výmluvně předznamenán, stejně tak ho prostupuje vlídné hřejivé ovzduší a lidé, s nimiž má Per vztah důvěrného srozumění. Je to svět procítěný skrze vzpomínky z dětství a naplněným jeho bezpečně umístěným inventářem - kupeckými dvory, truhlami, punčem, mašlemi a kvetoucími štěpnicemi: a kolem je opsán magický kruh, jímž neproniknou větry ani blesky. 1. vydání.
Andreas, un clochard, vive sotto i ponti di Parigi. Quando un misterioso passante gli dona una piccola somma di denaro, egli la accetta promettendo di restituirla la domenica successiva con un’offerta in chiesa. Ogni volta che ha in tasca il denaro sufficiente per saldare il suo debito, però, Andreas non resiste alla tentazione di usarlo per rincorrere vizi e piaceri e la restituzione di quei duecento franchi diventa la sua tormentata ragione di esistere. Da questo racconto, tradotto in tutto il mondo e considerato il testamento letterario di Roth, è tratto l’omonimo film di Ermanno Olmi, Leone d’oro a Venezia nel 1988.