Modlitba žáby 1
- 296pagine
- 11 ore di lettura
Příběhy pocházejí z různých zemí, kultur a náboženství. Čerpají z bezedné studnice humoru lidí celého světa, náležejí k našemu duchovnímu dědictví.






Příběhy pocházejí z různých zemí, kultur a náboženství. Čerpají z bezedné studnice humoru lidí celého světa, náležejí k našemu duchovnímu dědictví.
De Mellovy exerciční promluvy, které sám pečlivě připravil, ale nestihl publikovat. Velmi působivě zde osvětluje tři základní témata: modlitbu, pokání a Kristovu lásku.
La lettura di queste pagine offre l'incontro con i concetti più alti della spiritualità attraverso storielle ed aneddoti, a volte autentiche barzellette. Il volume è quindi un libro di spiritualità ma pensato e scritto in modo da essere per tutti, persone colte e meno colte, giovani ed adulti, credenti e non
Anthony de Mellos Geschichten sprechen von uns selbst, den Sehnsüchten, Hoffnungen und manchmal auch komischen Verstrickungen. Der Meister heiterer Lebensweisheit schöpft aus Zen-Buddhismus und Sufi-Erzählungen ebenso wie aus biblischer und christlicher Weisheit. Geschichten, die den Alltag blitzartig erleuchten, in ein anderes Licht tauchen und überraschende Antworten bereithalten.
Poslední meditace Anthonyho de Mella. Kniha krátkých úvah nad vybranými texty Nového zákona. „Láska pramení z Vědomí,“ připomíná Mello. K jeho dosažení je však potřeba naučit se vidět. „A naučit se vidět, je v životě člověka nejbolestivější. Bez schopnosti vidět se láska nezrodí.“ Pouze tehdy, vidíme-li ostatní takové, jací skutečně jsou, začneme být schopni skutečně milovat. Cesta k lásce pojednává o svobodě, kterou člověk získá odproštěním se od některých nesprávných forem lásky, a tak pozná lásku skutečnou. Kniha obsahuje příběhy o něco delší než Modlitba žáby, ale i tak by se každý asi vešel na formát A4. Jednotlivé kapitoly jsou uvozeny úryvkem z evangelia, ovšem v příbězích jde o pochopení vnitřních pocitů čtenáře, o rozeznání skutečných pocitů od naučených a vnucených, případné náboženské úvahy či poznámky vyplývají nenuceně na povrch a nejsou nijak závazné. Příběhy již nejsou anekdotické, ale vyžadují aktivní spolupráci čtenáře, který je během čtení dotazován na různé pocity, analyzuje je a vyvozuje závěry, kniha ho spíše vede tokem jeho myšlenek a inspiruje neobvyklými úhly pohledu do vlastního nitra.