Avventuriero, angelo nero, influente consigliere politico e spirituale dei Romanov, santone con poteri taumaturgici e tragica vittima di una congiura di palazzo, Rasputin resta senz'altro una delle figure più misteriose e affascinanti della storia russa. L'autore ne ricostruisce la figura e la storia alla luce di inediti documenti riscoperti negli archivi sovietici.
Edvard Radzinsky is justly famous as both a biographer and a dramatist, and he brings both skills to bear in this vivid, page-turning, rich portrait of one of the greatest of all Romanovs. Alexander II was Russia's Lincoln -- he freed the serfs, promised a new, more liberal state for everyone, yet was brought down by a determined group of terrorist anarchists who tried to kill him six times before finally, fatefully, succeeding. His story proves the timeless lesson that in Russia, it is dangerous to start reforms, but even more dangerous to stop them. It also shows that the traps and dangers encountered in today's war on terrorists were there 150 years ago.
Podtitul: Zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny.
Životopis vychází z deníkových záznamů Mikuláše II.
V roce 1918 byl v uralském městě Jekatěrinburg bolševiky popraven poslední ruský car Mikuláš II. a s ním celá jeho rodina, čtyři dcery a následník trůnu, čtrnáctiletý Alexej. Po exekuci vydal výkonný výbor ural sovětu zprávu s cynickou formulací, jíž se veřejnosti sdělovalo, že „Mikuláš Krvavý byl popraven a rodina evakuována na bezpečné místo". Jestliže zavraždění Mikuláše II. mohli vydávat za spravedlivý akt odplaty, k brutálnímu zločinu na nevinných se nedokázali přiznat ani bolševici.
Především se snažili utajit místo, kam pohřbili mrtvoly. Teprve před dvěma lety byla poblíž vesnice Kopťaki v Jekatěrinburské oblasti odkryta stará zatopená šachta s pozůstatky těl, o nichž se dalo předpokládat, že patří zavražděným příslušníkům carské rodiny. Sedmdesáté páté výročí této neblahé události bylo provázeno mimořádnou publicitou, i proto, že světová veřejnost s velkým zájmem očekávala výsledek náročné analýzy, jíž měli britští vědci buď potvrdit, nebo vyvrátit totožnost nalezených ostatků. Výsledek expertizy byl kladný a zpráva hovoří o devíti pohřbených. V sovětských stranických archívech byly donedávna přísně střeženy i materiály uralské čeky, obsahující detailní výpovědi o průběhu popravy carské rodiny, podávané přímými vykonavateli exekuce. Všechny se shodují na tom, že popravených bylo jedenáct.
Co se stalo se zbylými dvěma osobami či s jejich pozůstatky?
Podtitul: Poslední velký car
Životopis ruského cara Alexandra II. - zakladatele velkého ruského impéria, iniciátora nezbytných hospodářských reforem a současně představitele tvrdého kurzu ruské vnitřní i zahraniční politiky.
Syn despotického cara Mikuláše I. nastoupil na ruský trůn r. 1855 v nelehké politické situaci - porážka v krymské válce, špatný stav národního hospodářství a vyostření vnitřních nepokojů. Za těchto okolností byl Alexandr II. nucen provést řadu reforem, z nichž nejdůležitější bylo zrušení nevolnictví r. 1861. Autor popisuje hlavní události této doby spolu s jejich předními aktéry pohledem dramatika a spisovatele. Alexandra II. nazývá posledním velkým carem a popisuje jeho osudy od útlého dětství a mládí. V centru autovy pozornosti je pak vzrůstající opozice proti panovníkovi a následný atentát. Tuto událost líčí v závěru přímo očima carovrahů. - Vedle ústředního příběhu je celý text ještě doplněn historkami ze zákulisí carského paláce i vyprávěním o osudech členů různých skupin (zejména opozičních) i ostatních osob spjatých s událostmi popisované doby.
Novinka ot Edvarda Radzinskogo! Blistatel'naja kniga znamenitogo dramaturga i
pisatelja v zhanre novoj prozy ili dialogov. Chetyre povesti-p'esy obedineny
odnoj obshhej temoj - vzgljadom na istoriju glazami zhenshhiny. Jarkie
haraktery geroin' ne tusknejut so vremenem. Oni vse zhivut radi ljubvi:
imperatrica, vozljublennaja revoljucionera i veselaja devchonka iz 90-h.
Neverojatno ostroumnyj vzgljad na istoriju iz raznyh jepoh ne ostavit
ravnodushnymi poklonnikov bestsellera Ja stoju u restorana Sejchas vstretila
na ulice nashu matematichku Sofu. Ona shla v koroten'kom devich'em plat'ice.
Zdravstvujte, Sofochka. A Sofochke uzhe k poltinniku, i vse nad nej
smejutsja... A mne strashno na nee smotret'. Ona tridcat' let v odnoj shkole:
pionervozhataja Sofochka, potom moloden'kaja uchitel'nica Sofochka, teper'
direktor Sofochka. I tak vse tridcat' let, i vse v odnoj shkole, i vse:
Sofochka. Ona ne zametila, kak proshlo vremja. I vot tak zhe projdet moja
zhizn': obedy, uzhiny, zarplata... Smeshno! Ran'she ko mne chasto pristavali
na ulicah, i ja serdilas'. A sejchas nikto ne pristaet Zdes' luchshe
skazat'pochti nikto ne pristaet... I skoro ja budu serdit'sja ot jetogo.