The book explores the impact of political shifts on Czech art and criticism from 1895 to 1939, highlighting the interplay between modernism and national identity amid the collapse of Austria-Hungary and the establishment of Czechoslovakia. Marta Filipová delves into how narratives of modern art emerged through a dynamic conversation between the aspiration for international recognition and the commitment to local authenticity, extending the discussion beyond the avant-garde to encompass the broader spectrum of modern art in Central Europe.
Kniha Možnosti vizuálních studií. Obrazy – texty – interpretace poskytuje úvod do nové oblasti vizuálních studií a teorií obrazu. Je určena jednak širokému publiku čtenářů, kteří se zajímají o roli vizuální reprezentace v současné kultuře a společnosti, a jednak studentům vizuálních umění, dějin umění, masových médií, architektury a designu.
Řada českých a zahraničních autorů zde zkoumá možnosti interpretace různých druhů obrazů, od komiksu, digitální fotografie přes mapy a vědeckou ilustraci až po umělecká díla. Zamýšlejí se také nad nejrůznějšími politickými, estetickými a filozofickými otázkami, které tyto interpretace předkládají.
Marta Filipová je lektorkou vizuálních a kontextuálních studií na Leeds College of Art and Design. Zajímá se o vizuální kulturu a umění především ve vztahu k národním identitám. O tomto tématu píše doktorskou práci na University of Glasgow a publikuje v řadě domácích i zahraničních časopisů.
Matthew Rampley je profesorem vizuální kultury na anglické University of Teesside. Z jeho rozsáhlé publikační činnosti o vizuální kultuře a teorii umění lze vybrat knihy Exploring Visual Culture (2005), The Remembrance of Things Past (2000) o Aby Warburgovi a Walteru Benjaminovi a Nietzsche, Aesthetics and Modernity (2000).
Snaha ztvárnit lidské emoce a vyvolat v divákovi citové pohnutí patří k jednomu z klíčových aspektů umělecké tvorby již od starověku. Nicméně i bez explicitní intence tvůrce může člověk před uměleckými díly zažívat hluboké a niterné emoce, které nikdo neztvárnil. Kniha nabízí čtenářům setkání s různými příběhy. Jsou to příběhy obrazů, soch, architektur, zlatnických předmětů i konceptuálních děl a všechny mají jedno společné — vyvolávají emoce. Nejen záměrně v divácích, jimž byla tato díla určena, ale také v divácích dnešních a konečně také v historicích a historičkách umění, kteří o nich pojednávání. Podání autorů jednotlivých textů představuje na jedné straně reflexi uměleckohistorickou, založenou na erudovaných znalostech pisatelů, zároveň je však možné v nich nalézt naše vlastní emoce. Jak totiž připomíná Ladislav Kesner, kterému je tato kniha věnována, je subjektivní a emocionální prožívání uměleckého díla pro dějiny umění zcela zásadní.
