Fridolin Macháček Libri

Fridolín Macháček se zapojil do plzeňského odboje. Jádrem jeho odbojové činnosti byla jeho činnost veřejná - články a přednášky, které měly podporovat národní hrdost. 17. ledna 1944 byl Macháček zatčen. Na plzeňském gestapu nastal kolotoč výslechů a mučení. Opustil ho 20. května, bylpřevezen do Terezína. Zde pracoval v bramborárně, kde se připravovaly brambory pro kuchyni. 14. března byl opět převezen, tentokrát do koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Ani v otřesných podmínkách tábora v sobě Macháček nepopřel historika. V knize Plzeň, Terezín, Flossenbürg se nevěnoval jen popisu tábora samotného, ale i historii kraje.

Ein außergewöhnlicher Erinnerungstext eines der ältesten Häftlinge im KZ Flossenbürg. Fridolín Macháček galt in der Ersten Tschechoslowakischen Republik als vorbildlicher patriotischer Intellektueller und war Direktor des Pilsener Stadtmuseums. Als Historiker, Archivar, Museologe und Kulturförderer war er eine prägende Figur. Im Alter von 60 Jahren wurde er aufgrund seiner bohemistischen Aktivitäten von der Gestapo verhaftet und ins Konzentrationslager Flossenbürg gebracht, wo er nur durch die Unterstützung tschechischer Mithäftlinge überlebte. Im November 1945 kehrte er mit dem Fotografen Mirko Křen nach Flossenbürg zurück. Ihre Reisenotizen und Fotografien bildeten die Grundlage für ein Buch, das 1946 unter dem Titel Plzeň – Terezín – Flossenbürg veröffentlicht wurde. Es war eine der ersten Haftdokumentationen in der Nachkriegs-Tschechoslowakei und der erste Erinnerungsbericht eines tschechischen Häftlings im KZ Flossenbürg. Macháček verfasste damit eine erste Historiographie des Lagers. Als Historiker nahm er eine Beobachterrolle ein, die seine Verarbeitung der Haft außergewöhnlich machte. Er bezog sich häufig auf sein geschichtliches Wissen und reflektierte pessimistisch über die Kulturlosigkeit der gegenwärtigen Deutschen.

Kniha sleduje osudy F. Macháčka, dlouholetého tajemníka Městského historického muzea v Plzni a plzeňského městského archiváře, a Václava Vojtíška, archiváře hl. m. Prahy a profesora pomocných věd historických na UK v Praze - a to především s ohledem na jejich celoživotní přátelství. Po obsáhlé biografické studii následuje edice dochované vzájemné korespondence (1905-1954), čítající 413 dopisů.