Jako kabinet kuriozit může působit historie tak exaktní vědy, jakou je medicína. Lékaři 16. století doporučovali, aby strava odpovídala fyziologickému složení člověka, proto třeba cibule mohla šlechtice ohrozit. Smysl léčebných postupů osvícenských lékařů spočíval ve vyvolání projevů podobných nemoci, již bylo třeba léčit. Pouštění žilou se tak…
Dizertační práce historika medicíny může jen málokdy přinést bezprostředně použitelné informace v oblasti zdravotní péče v širším smyslu (pomineme-li povinnou úlitbu múze historie na počátcích kapitol přehledových publikací).Obvykle totiž dějiny lékařství spadají daleko více do oblasti humanitních věd. V případě práce Hany Masové tomu však může být jinak. Problematika nemocniční péče, sítě nemocnic, jejich financování, reorganizace atd. je trvalou součástí žhavého politického diskurzu a jako taková nás nutí klást si otázky po vlivech, které určují vratký status praesens. Jinými slovy, krize, s níž se na poli zdravotní péče potýkají lékaři i politici na počátku 21. století nespadla z nebe a předkládaná studie pomáhá pochopit pozadí vzniku současné nemocniční péče. Historické východisko v tomto ohledu není ani časově ani obsahově nijak vzdálenou oblastí.