Otakar Nový Libri

Výpravná monografie představuje na základě výsledků terénního, historického, stavebního a architektonického průzkumu a výzkumu proměny Starého Města pražského od raného středověku po 80. léta 20. stol. Publikace je společným dílem dvou vědeckých pracovníků, kteří se řadu let zabývali stavebně historickým průzkumem a pasportizací pražské památkové rezervace. Jednotlivé epochy v chronologickém řazení jsou uvedeny obecnou charakteristikou doby, jejích společenských podmínek a atmosféry. Vlastní výklad není omezen jen na odborný popis stavebních souborů a jejich průčelí, autoři se vždy snažili přiblížit i jejich vznik, strukturu a významné společenské, funkční i výtvarné proměny (a to v kontextu kulturních a architektonických dějin evropských i světových). V závěru kapitol jsou pak zobecněny poznatky vymezeného časového úseku a zdůrazněny podstatné proměny města. (Z předmluvy Otakara Nového). - V publikaci se nachází řada černobílých fotografií, reprodukcí uměleckých děl, půdorysů, architektonických řezů a ideálních rekonstrukcí budov, kreseb architektonických prvků a plánků. - Jmenný a místní rejstřík.

Victor Hugo's writing is some of the best and most beautiful ever produced; this anonymous translation of his hard-to-find The Man Who Laughs shows Hugo's wonderful use of language to tell a heartbreaking story. While it is not as well known as Les Miserable or The Hunchback of Notre Dame, The Man Who Laughs remains a classic story worth reading.

Kniha je životním dílem Otakara Nového, předního odborníka v oblasti urbanismu a životního prostředí a znalce dějin moderní architektury. Středem jeho pozornosti jsou tvůrci, projekty, stavby, názory a celkový význam meziválečného funkcionalismu. Téma svého díla zasazuje do velmi široce pojatého kulturního kontextu doby od poloviny 19. do poloviny 20. století.

Prahu, z níž už mnoho nezůstalo, v níž se toho ale mnoho zajímavého dělo, nám přibližují vzpomínky na více méně nevázané (ale i vážnější) zážitky generace, jejíž mládí přervala (a někdy i ukončila) válka, která se různým způsobem zapsala do naší kultury první i druhé poloviny 20. století. To, že se meziválečná avantgarda setkávala a mnoho ze svých aktivit realizovala po kavárnách a barech, je vcelku známé. Autor nám přibližuje i atmosféru "lokálů" poválečných a zejména šedesátých let, jak ji prožívala umělecká generace navazující, kdy se zástupci jednotlivých uměleckých profesí (výtvarníci, spisovatelé, filmaři, architekti...) dosud znali a prolínali a setkávali se právě v "cigaret dýmu".

Obsahem knihy je téma vztahu mezi architekturou a městským prostředím a jejich vzájemnou dynamikou. Města se v historickém vývoji postupně mění, ale zároveň si uchovávají podstatné znaky, svou identitu. Architektura hraje důležitou úlohu, co se týká jejich jedinečného charakteru, podobně jako krajina, v níž leží. V novější době převládl nad architekturou urbanistický koncept, který ji načas téměř potlačil. Že může být rovnocenným východiskem urbanistického přístupu, ukazuje první kapitola knihy, zabývající se urbanistickou scénou (P. Halík). Následující kapitola studuje město jako kulturní fenomén, který je podrobován nepřetržitým tlakům a zásahům, s nimiž se vyrovnává a chrání svůj charakter (P. Kratochvíl). V kapitole Řeč architektury se její autor (O. Nový) snaží definovat elementy městské struktury a jejich trvalý význam v historii stavby měst. Závěrečná kapitola (P. Kratochvíl) je věnována aktuálnímu problému nové architektury v historickém prostředí.

Publikace podněcuje k zamyšlení nad rozpory prostředí, v kterém naše společnost dosud žije. Uchovává nebo i přejímá, dokonce i z ciziny, klamné představy o městských aglomeracích. Aby zodpověděla otázku, jak nám vyhovují dnešní formy osídlení, pojednává o životě velkoměsta, urbanismu v západní Evropě, Americe i Asii, vzniku a vývoji městských metropolí. Značnou pozornost věnuje i ideologickým odůvodněním, hlavně marxistickému hledisku.

Stručné dějiny jeho budování a průvodce budovou.

Publikace představuje zásadní přepracování knihy Konec velkoměsta. Přináší obrazy ze života soudobých velkoměst, pojednává o architektuře, urbanismu a politice, zabývá se vznikem a proměnami městských metropolí, popisuje renesanci architektury a nové ideální plány měst, zrození moderní architektury a kulturně politické avantgardy a sleduje historii sovětského konstruktivismu.

Nejnovější výtvarné dějiny hlavního města : od pražské secese , počátků moderní české architektury , moderního malířství a plastiky , přes vznik československého státu 1918 a výstavbu Prahy jako hlavního města republiky , dále počátky funkcionalismu a konstruktivismu , úsilí o moderní užité umění , pokračuje novým rozvojem uměleckého dění po Květnové revoluci a obnovou vynikajících stavebních památek pro nové veřejné účely. Zahrnuje socialistický realismus v umění po roce 1948 , nové stavební techniky , soudobé užité umění a průmyslové výtvarnictví.