Parametri
Maggiori informazioni sul libro
Básně z let 1968–1990. Odchod do exilu roku 1968 znamenal pro Anastáze Opaska návrat k původnímu poslání benediktinského mnicha, obnovený kontakt s rozvinutou, svobodnou křesťanskou kulturou se společným zpěvem žalmů, se slavnými dny církevního roku. První básně byly napsány v nádechu svobody a v údivu nad mnohotvárností nezničeného světa. Poezie Otce arciopata vzniká na okraji událostí, sleduje cesty, pouti, rytmus církevního roku i roční období. Přibližuje nám osobnost v její velikosti a naivitě. Autor ji označuje jako vnitřní deník. Témata se vracejí, zpracována podobným způsobem, neslábne intenzita údivu, radosti z kultury, z charakteru, z příslibu Vzkříšení. Básně ukazují míru poezie v jednom životě. Hovoří z tichých chvil, vzácných ve dnech činnosti. Poezie autorovi není smyslem života, ale má ji rád. Nabízí sám sebe i touto formou, zvyšuje počet těch, kdo mohou přijímat život upřený do Středu nevšedního kněze zvláštního osudu.
Acquisto del libro
Život upřen do Středu : básně z let 1968 - 1990, Anastáz Opasek, Robert V. Novák, Jan Šícha
- Lingua
- Pubblicato
- 1995
- Rilegatura
- (Copertina rigida)
Metodi di pagamento
Ancora nessuna valutazione.
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Anastáz Opasek, Robert V. Novák, Jan Šícha
- Editore
- Documenta : Opus bonum
- Pubblicato
- 1995
- Formato
- Copertina rigida
- Serie
- Descrizione
- Básně z let 1968–1990. Odchod do exilu roku 1968 znamenal pro Anastáze Opaska návrat k původnímu poslání benediktinského mnicha, obnovený kontakt s rozvinutou, svobodnou křesťanskou kulturou se společným zpěvem žalmů, se slavnými dny církevního roku. První básně byly napsány v nádechu svobody a v údivu nad mnohotvárností nezničeného světa. Poezie Otce arciopata vzniká na okraji událostí, sleduje cesty, pouti, rytmus církevního roku i roční období. Přibližuje nám osobnost v její velikosti a naivitě. Autor ji označuje jako vnitřní deník. Témata se vracejí, zpracována podobným způsobem, neslábne intenzita údivu, radosti z kultury, z charakteru, z příslibu Vzkříšení. Básně ukazují míru poezie v jednom životě. Hovoří z tichých chvil, vzácných ve dnech činnosti. Poezie autorovi není smyslem života, ale má ji rád. Nabízí sám sebe i touto formou, zvyšuje počet těch, kdo mohou přijímat život upřený do Středu nevšedního kněze zvláštního osudu.