Bookbot

Jan Slavík. Příběh zakázaného historika

Valutazione del libro

Maggiori informazioni sul libro

Monografie představuje v současnosti pozapomenutého historika, který byl za první republiky kritizován z obou stran politického spektra a po roce 1948 definitivně umlčen. Historik Jan Slavík (1885-1978) patřil mezi nejvýraznější osobností českého dějepisectví v meziválečném období. Od mládí se věnoval problematice slovanských, především ruských dějin, roku 1925 se stal ředitelem Ruského historického zahraničního archivu při ministerstvu zahraničí. Jeho studie založené na srovnání ruské revoluce s průběhem a výsledky předcházejících revolucí se staly trvalým obohacením historické vědy. Podnětný Slavíkův přístup se projevil zejména v nejúspěšnějších knihách Lenin (1934) a Leninova vláda (1935). Ruské revoluci věnoval Slavík i obsáhlou publicistickou činnost.Zároveň Slavík jako nejvážnější oponent svého učitele Josefa Pekaře a kritik pozitivistické faktografičnosti Gollovy školy z pozic sociologického výkladu dějin, který podal Max Weber a u nás T. G. Masaryk, výrazně zasahoval do otázek smyslu a pojetí českých dějin, zejména husitství. Jako temperamentní publicista Slavík často zasahoval do politických otázek. V třicátých letech vystupoval proti nastupujícímu fašismu a hájil čs. politiku před výpady Henleinovy strany, po II. světové válce protestoval proti zavádění nových totalitních metod, což mu vyneslo zatčení v únoru 1948 a dlouhodobé umlčení, které trvalo, s výjimkou období Pražského jara, až do jeho smrti.

Acquisto del libro

Jan Slavík. Příběh zakázaného historika, Jaroslav Bouček

Lingua
Pubblicato
2002
Rilegatura
(In brossura)
Ti avviseremo via email non appena lo rintracceremo.

Metodi di pagamento

5,0
Eccellente
3 Valutazioni

Qui potrebbe esserci la tua recensione.

Titolo
Jan Slavík. Příběh zakázaného historika
Lingua
Ceco
Editore
H+H (H&H)
Pubblicato
2002
Formato
In brossura
ISBN10
8073190060
ISBN13
9788073190064
Serie
Valutazione
5 su 5
Descrizione
Monografie představuje v současnosti pozapomenutého historika, který byl za první republiky kritizován z obou stran politického spektra a po roce 1948 definitivně umlčen. Historik Jan Slavík (1885-1978) patřil mezi nejvýraznější osobností českého dějepisectví v meziválečném období. Od mládí se věnoval problematice slovanských, především ruských dějin, roku 1925 se stal ředitelem Ruského historického zahraničního archivu při ministerstvu zahraničí. Jeho studie založené na srovnání ruské revoluce s průběhem a výsledky předcházejících revolucí se staly trvalým obohacením historické vědy. Podnětný Slavíkův přístup se projevil zejména v nejúspěšnějších knihách Lenin (1934) a Leninova vláda (1935). Ruské revoluci věnoval Slavík i obsáhlou publicistickou činnost.Zároveň Slavík jako nejvážnější oponent svého učitele Josefa Pekaře a kritik pozitivistické faktografičnosti Gollovy školy z pozic sociologického výkladu dějin, který podal Max Weber a u nás T. G. Masaryk, výrazně zasahoval do otázek smyslu a pojetí českých dějin, zejména husitství. Jako temperamentní publicista Slavík často zasahoval do politických otázek. V třicátých letech vystupoval proti nastupujícímu fašismu a hájil čs. politiku před výpady Henleinovy strany, po II. světové válce protestoval proti zavádění nových totalitních metod, což mu vyneslo zatčení v únoru 1948 a dlouhodobé umlčení, které trvalo, s výjimkou období Pražského jara, až do jeho smrti.