Maggiori informazioni sul libro
Vedle jiných spisů zůstávají z díla J. Johna (1882-1952) jako trvalé hodnoty především jeho "Večery na slamníku", dílo realisticky pravdivé, zobrazující typické lidi v širokých společen. souvislostech. John píše své váleč. prózy tak, že chce dokumentárně přepisovat život nejprostších vojáků, chce přímo fotografovat jejich osudy, při čemž své postavy podává nejprostším příběhem a dialogem. V posl. próze se zpovídá, jak dospěl k tomuto kolektivnímu vidění lidského světa, jak se učil za války žít s lidmi, ztrácet uprostřed nich své já a zapomínat na sebe, žít jejich smíchem, nářky, sténáním i prokletím, pozorovat je ve všech okolnostech - a jak teprve tehdy našel sebe. Bez apokalyptických obrazů války a proklínání její mravní spouště podává soud nad válečnou dobou, třeba jej nevyjadřuje deklarativně, nýbrž osudem takového Honzy, Zlatíčka nebo anonymního vypravovatele "Dvanácti apoštolů". Poněvadž nazírá svět perspektivou člověka z lidu, nacházíme tu často přímo třídní vidění světa, v němž člověk z lidu stojí proti pánům oficírům a bohatcům a má vždy pravdu
Acquisto del libro
Večery na slamníku, Jaromír John
- Lingua
- Pubblicato
- 1953
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Copertina rigida)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Večery na slamníku
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Jaromír John
- Editore
- Československý spisovatel
- Pubblicato
- 1953
- Formato
- Copertina rigida
- Serie
- Tag
- Narrativa, Tema stórico, Storie vere, Letteratura ceca, Racconti, Prosa di guerra, Giornalismo d’opinione & Saggi, Romanzi sociali, Prima guerra mondiale (1914–1918), Racconti cechi, Soldati cechi nella Prima Guerra Mondiale
- Valutazione
- 3,35 su 5
- Descrizione
- Vedle jiných spisů zůstávají z díla J. Johna (1882-1952) jako trvalé hodnoty především jeho "Večery na slamníku", dílo realisticky pravdivé, zobrazující typické lidi v širokých společen. souvislostech. John píše své váleč. prózy tak, že chce dokumentárně přepisovat život nejprostších vojáků, chce přímo fotografovat jejich osudy, při čemž své postavy podává nejprostším příběhem a dialogem. V posl. próze se zpovídá, jak dospěl k tomuto kolektivnímu vidění lidského světa, jak se učil za války žít s lidmi, ztrácet uprostřed nich své já a zapomínat na sebe, žít jejich smíchem, nářky, sténáním i prokletím, pozorovat je ve všech okolnostech - a jak teprve tehdy našel sebe. Bez apokalyptických obrazů války a proklínání její mravní spouště podává soud nad válečnou dobou, třeba jej nevyjadřuje deklarativně, nýbrž osudem takového Honzy, Zlatíčka nebo anonymního vypravovatele "Dvanácti apoštolů". Poněvadž nazírá svět perspektivou člověka z lidu, nacházíme tu často přímo třídní vidění světa, v němž člověk z lidu stojí proti pánům oficírům a bohatcům a má vždy pravdu