Bookbot

Dopisy bratrovi

Valutazione del libro

Maggiori informazioni sul libro

Antoine Pevsner (1886 Bělorusko – 1962 Paříž) položil roku 1919 spolu s bratrem Naumem Gabo základy nového umění usilujícího skoncovat s tradiční estetikou kompaktní hmoty, kterou nahrazuje estetikou prázdného prostoru a členěnou hloubkou prostoru. Objem hmoty a objem prostoru považoval za dva rozdílné, konkrétně měřitelné materiály, s nimiž je třeba sochařsky pracovat. Světlo hraje v sochařství tutéž roli jako barva v malířství. Odmítl statickou skulpturu ve prospěch dynamického umění; jeho abstraktní plastiky evokují pocit prorůstání hmoty do prostoru a vířivý pohyb. Realistický manifest, který oba bratři v roce 1920 vylepili na moskevské zdi hlásal, že forma má být cele kontrolovaná, a tedy „konstruovaná“. Konstruktivisty, kterými byli vedle bratrů Pevsnerových např. Vladimir Taltin nebo Lázsló Mology-Nagy, spojuje víra v to, že skulptura je jednou z výrazových možností jakéhosi totálního umění, které se vyznačuje humanistickým posláním a zahrnuje různé sféry od užitého umění přes malířství, reliéf, monumentálně dekorativní díla a architekturu až po urbanismus. Korespondence s bratrem Naumem Gabem zrcadlí nejen Pevsnerovy tvůrčí záměry a názory, ale samozřejmě i vzpomínky na Rusko i na pařížskou uměleckou scénu. Kniha je doplněna o jeden z posledních, zásadních, rozhovorů s Antoinem Pevsnerem a o vzpomínku třetího bratra Alexeje.

Pubblicazione

Acquisto del libro

Dopisy bratrovi, Antoine Pevsner

Lingua
Pubblicato
2008
Rilegatura
(Copertina rigida)
Ti avviseremo via email non appena lo rintracceremo.

Metodi di pagamento

5,0
Eccellente
1 Valutazioni

Qui potrebbe esserci la tua recensione.

Lingua
Ceco
Pubblicato
2008
Formato
Copertina rigida
Serie
Valutazione
5 su 5
Descrizione
Antoine Pevsner (1886 Bělorusko – 1962 Paříž) položil roku 1919 spolu s bratrem Naumem Gabo základy nového umění usilujícího skoncovat s tradiční estetikou kompaktní hmoty, kterou nahrazuje estetikou prázdného prostoru a členěnou hloubkou prostoru. Objem hmoty a objem prostoru považoval za dva rozdílné, konkrétně měřitelné materiály, s nimiž je třeba sochařsky pracovat. Světlo hraje v sochařství tutéž roli jako barva v malířství. Odmítl statickou skulpturu ve prospěch dynamického umění; jeho abstraktní plastiky evokují pocit prorůstání hmoty do prostoru a vířivý pohyb. Realistický manifest, který oba bratři v roce 1920 vylepili na moskevské zdi hlásal, že forma má být cele kontrolovaná, a tedy „konstruovaná“. Konstruktivisty, kterými byli vedle bratrů Pevsnerových např. Vladimir Taltin nebo Lázsló Mology-Nagy, spojuje víra v to, že skulptura je jednou z výrazových možností jakéhosi totálního umění, které se vyznačuje humanistickým posláním a zahrnuje různé sféry od užitého umění přes malířství, reliéf, monumentálně dekorativní díla a architekturu až po urbanismus. Korespondence s bratrem Naumem Gabem zrcadlí nejen Pevsnerovy tvůrčí záměry a názory, ale samozřejmě i vzpomínky na Rusko i na pařížskou uměleckou scénu. Kniha je doplněna o jeden z posledních, zásadních, rozhovorů s Antoinem Pevsnerem a o vzpomínku třetího bratra Alexeje.