Maggiori informazioni sul libro
Soubor čtrnácti esejů a projevů, s předmluvou Jáchyma Topola, by se též mohl jmenovat "Vše, co jste chtěli přečíst, abyste poznali Václava Havla a nevěděli, odkud začít". Neboť z textů jako jsou Moc bezmocných, Slovo o slovu, Dopis Gustávu Husákovi, Politika a svědomí, Dopisy Olze či Evropa jako úkol je skutečně možné si udělat velmi přesnou představu o (literárním) světe Václava Havla. A proč právě V noční tramvaji? Odpověď najdete v jednom z Dopisů Olze: "Milá Olgo, už mnoho let, kdykoli přemýšlím o odpovědnosti nebo se o ní s někým bavím, přichází mi na mysl jeden triviální příklad: nastoupím v noci do zadního vozu tramvaje, abych se svezl jednu stanici. Ve voze nikdo není, ani průvodčí, protože jízdné se platí vhozením mince do příslušné schránky (teď už se v pražských tramvajích, pokud vím, tenhle systém samoobsluhy nevyskytuje). Vhodit minci do schránky tedy mohu i nemusím: nevhodím-li ji tam, nikdo to neuvidí, nikdy nikdo se to nedozví, nikdy nikdo mne nebude moci z tohoto přestupku usvědčit. A tu se přede mnou, bez ohledu na to, kolik mám peněz, otevírá velké dilema: vhodit, či nevhodit?..."
Acquisto del libro
V noční tramvaji: Čítanka Václava Havla, Václav Havel
- Lingua
- Pubblicato
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Copertina rigida),
- Condizioni del libro
- Danneggiato
- Prezzo
- 15,21 €
Metodi di pagamento
Ancora nessuna valutazione.
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Václav Havel
- Editore
- Knihovna Václava Havla
- Formato
- Copertina rigida
- Pagine
- 400
- ISBN13
- 9788088417156
- Serie
- Descrizione
- Soubor čtrnácti esejů a projevů, s předmluvou Jáchyma Topola, by se též mohl jmenovat "Vše, co jste chtěli přečíst, abyste poznali Václava Havla a nevěděli, odkud začít". Neboť z textů jako jsou Moc bezmocných, Slovo o slovu, Dopis Gustávu Husákovi, Politika a svědomí, Dopisy Olze či Evropa jako úkol je skutečně možné si udělat velmi přesnou představu o (literárním) světe Václava Havla. A proč právě V noční tramvaji? Odpověď najdete v jednom z Dopisů Olze: "Milá Olgo, už mnoho let, kdykoli přemýšlím o odpovědnosti nebo se o ní s někým bavím, přichází mi na mysl jeden triviální příklad: nastoupím v noci do zadního vozu tramvaje, abych se svezl jednu stanici. Ve voze nikdo není, ani průvodčí, protože jízdné se platí vhozením mince do příslušné schránky (teď už se v pražských tramvajích, pokud vím, tenhle systém samoobsluhy nevyskytuje). Vhodit minci do schránky tedy mohu i nemusím: nevhodím-li ji tam, nikdo to neuvidí, nikdy nikdo se to nedozví, nikdy nikdo mne nebude moci z tohoto přestupku usvědčit. A tu se přede mnou, bez ohledu na to, kolik mám peněz, otevírá velké dilema: vhodit, či nevhodit?..."