Jiří Honzík Libri

«Ho appena terminato un grande romanzo a cui ho lavorato per quasi dieci anni...» scriveva nel 1960 Vasilij Grossman, scrittore noto in patria sin dagli anni Trenta (e fra i primi corrispondenti di guerra a entrare, al seguito dell’Armata Rossa, nell’inferno di Treblinka). Non sapeva, Grossman, che in quel momento il manoscritto della sua immensa epopea (che aveva la dichiarata ambizione di essere il Guerra e pace del Novecento) era già all’esame del Comitato centrale. Tant’è che nel febbraio del 1961 due agenti del KGB confischeranno non solo il manoscritto, ma anche le carte carbone e le minute, e perfino i nastri della macchina per scrivere: del «grande romanzo» non deve rimanere traccia. Gli occhiuti burocrati sovietici hanno intuito subito quanto fosse temibile per il regime un libro come Vita e destino: forse più ancora del Dottor Zivago. Quello che può sembrare solo un vasto, appassionante affresco storico si rivela infatti, ben presto, per ciò che è: una bruciante riflessione sul male. Del male (attraverso le vicende di un gran numero di personaggi in un modo o nell’altro collegati fra loro, e in mezzo ai quali incontriamo vittime e carnefici, eroi e traditori, idealisti e leccapiedi – fino ai due massimi protagonisti storici, Hitler e Stalin) Vasilij Grossman svela con implacabile acutezza la natura, che è menzogna e cancellazione della verità mediante la mistificazione più abietta: quella di ammantarsi di bene, un bene astratto e universale nel cui nome si compie ogni atrocità e ogni bassezza, e che induce a piegare il capo davanti alle sue sublimi esigenze. «Libri come Vita e destino» ha scritto George Steiner «eclissano quasi tutti i romanzi che oggi, in Occidente, vengono presi sul serio».

Rozsáhlý výbor Achmatovové lyriky a prózy z ruských originálů vybrala, uspořádala a přeložila Hana Vrbová. Doslov napsal Jiří Honzík. Publikace obsahuje i vyznání Jevgenije Jevtušenka, Margarity Aligerové a Jaroslava Smeljakova věnované básnířce.

Fassung in russischer Sprache! Schuld und Sühne ist der 1866 erschienene erste große Roman von Fjodor Dostojewski. Der Roman wurde, während Dostojewski laufend weitere Kapitel schrieb, als Feuilletonroman in 12 Fortsetzungen in der Monatszeitschrift Russki Westnik veröffentlicht, beginnend Ende Januar 1866 und endend im Dezember 1866.

Příběh hétery ve 4. století p.n.l. Příběh dívky, která byla vychována jako svobodná a svobodomyslná bytost s nadáním a talentem, který dokázala rozvíjet. Setkala se za svůj život s mnoha filosofy, stála po boku velkému Alexandrovi, byla zasvěcena do tajů duchovna... Hrdinkou historického románu sovětského autora je životní družka Alexandra Makedonského Thais, která s ním sleduje šíření řeckého vlivu od Malé Asie, Egypta až po západní Indii a usiluje o harmonizaci poměrů mezi dobyvateli a obyvatelstvem. Nejlépe vyjádřeno citáty z knihy: - o náboženství "Čím je víra primitivnější, tím více se jí přidržují lidé nevzdělaní, a čím temnější je jejich duše, tím jsou fanatičtější." - symbol kola - kříž se zahnutými rohy, ovšem záleží na směru zahnutí, podle toho je symbolem dobra nebo zla... - nebo jeho postoj k podstatě ženství a mužství "Neklidný a sebevědomý mužský duch změnil světový pořádek, jenž panoval za vlády žen. Kněží vyhlásili všemu ženskému boj. Mužům je bližší rozum než paměť, cit, srdce a duše. Stalo se tak již dávno, kdy člověk ztratil víru v sebe a začal spoléhat na vynálezy nástrojů, čímž se postupně vzdaloval své přirozenosti a oslaboval své vnitřní síly. Ženy žily jinak a zachovaly si víc ze sebe sama, mají silnější duši než muži a taky je v nich víc lásky a vědomí vlastní podstaty..."

Žertovné a satirické historky a anekdoty sedmnáctého století ve staré ruské kultuře. Přeložil a parafrázoval Emanuel Frynta. Vybrala a ediční poznámku napsala Jiřina Táborská. Doslov napsal Jiří Honzík.

Výbor přináší deset novel a povídek ruského romantického filosofa, spisovatele, hudebního kritika a teoretika, jenž se zabýval i studiem přírodovědným a společenskovědným. Kniha zahrnuje jednak jeho prózy mravopisné apsychologické, zejména tzv. "příběhy z velkého světa" (např. KněžnaMimi, Zpověď vládního rady), a jednak prózy romanticko-filosofické, jež jsou volnými variacemi a motivy ze života umělců (např. Malíř, Sebastián Bach, Beethovenůvposlední kvartet). Předmluvu "Fragment ruského romantismu" napsal Vladimír Svatoň. Přeložil a vysvětlivkami opatřil Jiří Honzík.

Děj druhé dílu románu, tematicky i časově navazujícího na první díl Od prvního dne, je situován do července 1941. Také zde je hlavní postavou generál s vojevůdcovským talentem, který se probil z německého obklíčení a vede jednotky do náročných operací.

Kniha rozsáhlých esejů o ruské literatuře mapuje v autorských medailonech většinu nejvýznamnějších ruských prozaiků a básníků od Puškina po Solženicyna. Zvláštní pozornost je věnována poezii první poloviny 20. století. Kniha, vhodná jako příručka pro studenty, je doplněna bibliografií autorových prací.

Vývoj překladatelských teorií a metod. Dějiny teoretického myšlení o překladu a jeho uměleckých prostředcích. Význam českého překladatelství pro dějiny české literatury.