Rudolf Vápeník Libri

Maestro della narrazione storica, come dimostrano le sue biografie di Maria Antonietta, di Erasmo o di Magellano, Zweig ci offre con Momenti fatali, che alla Storia attinge, il racconto – non meno folgorante della novella Amok – di alcuni passaggi decisivi nella vicenda dell’uomo: dalla caduta di Bisanzio, fra urla di turchi e di cristiani, al vagone piombato in cui Lenin attraversa la Germania con destinazione Pietrogrado e la rivoluzione bolscevica; da quell’unico uomo che a Waterloo provoca la disfatta napoleonica (e non è l’Imperatore) alla scoperta del Pacifico; dalle prime parole che corrono lungo un cavo transoceanico nel 1858 al sogno di pace formulato nei quattordici punti del presidente Wilson all’indomani della Grande Guerra. Sono momenti rari, «ore stellari» in cui maturano decisioni che trascendono la contingenza e che, «fulgide e immutabili come le stelle, risplendono sopra la notte dell’umana caducità» illuminando Händel che compone il suo Messiah senza mangiare né dormire, o l’oscuro Rouget de Lisle che esce dall’anonimato per eternarsi con La Marsigliese, Dostoevskij salvato all’ultimo momento dalla fucilazione, o Tolstoj in fuga da Jasnaja Poljana verso la libertà.

Hra, v níž je motivu staré čínské legendy o rozřešení sporu o dítě mezi dvěma ženami pomocí křídového kruhu užito v novodobém prostředí Gruzie, procházející složitým procesem přerodu uprostřed revoluce a kontrarevoluce. Osou děje je spor o půdu, který je symbolizován sporem o dítěmezi dvěma ženami, představitelkami revolucí sražené a na její místo nastupující lidové vrstvy.

Sedmdesát pět drobných, k současnosti a člověku v ní výrazně pointovaných historek filozofického rázu.

Román z Hitlerova Německa. *** Německo z r. 1934. Z koncentračního tábora Westhofenu uprchlo sedm politických vězňů. Gestapo sleduje krok za krokem jejich cestu a šest chudáků se stane jeho obětí. Jen sedmému z nich, Georgu Heislerovi, se podaří projít prvním kruhem nacistických hlídek a utíká dále krajem, maje před sebou jediný cíl: hranici, kde čeká vysvobození z nacistického pekla... Román, který zachytil psychologii zraněného, vyhladovělého a nevyspalého člověka, nad nímž se neustále vznáší přízrak výslechů, koncentráku a smrti, který uvádí v nebezpečí života každého, s nímž promluví nebo od něhož přijme pomoc, nejen rázem proslavil autorku (o tom svědčí i 19 překladů do svět. jazyků a zfilmování), ale ukázal především na nebezpečí surového, despotického nacismu a nutnost boje proti němu.

A Student Edition of Brecht's classic parable, set in an unjust society where good can only survive by means of evil. The text of the play is accompanied by an extensive commentary and study notes.

Příběh markytánky, zvané Matka Kuráž, a jejích dětí, pro které třicetiletá válka znamená život, ale zároveň i smrt. Až do samého konce hry Kuráž nepochopí, že válka je jejím nepřítelem. Základní dílo Brechtova epického divadla vychází v překladu Rudolfa Vápeníka v edici D jako 63. svazek.

Frutto di diverse stesure, la commedia nasce negli anni che precedono immediatamente la Seconda guerra mondiale e che vedono sperimentare e utilizzare a fini bellici la scissione dell'atomo, gli anni in cui si compie definitivamente una paurossa frattura tra progresso tecnico e progresso sociale. La figura di Galileo, lo scienziato che con le sue rivoluzionarie intuizioni rischia di mettere a repentaglio gli equilibri teologici e sociali del suo tempo e che si piega alla ritrattazione per timore della tortura e per mancanza di agonismo eroico, è la metafora dello scienzito moderno, dell'intellettuale perseguitato dall'inesorabile binomio scienza-fanatismo. Eppure, nonostante il suo intimo dissidio, la sua contraddittorietà, questo Galileo brechtiano è figura umanamente ricca, moderna proprio perché, pur asserendo in modo geniale la verità contro l'ignoranza, la superstizione e il conformismo, egli resta in bilico perenne tra due fronti. Dramma implicitamente antiatomico, "Vita di Galileo" mantiene oggi, al di là della sua straordinaria efficacia scenica, una notevole attualità proprio tematizzando la figura degli scienziati "deboli", subalterni al potere politico, "gnomi" venali, troppo spesso privi di coraggio etico.