Rudolf Vápeník Libri

Maestro della narrazione storica, come dimostrano le sue biografie di Maria Antonietta, di Erasmo o di Magellano, Zweig ci offre con Momenti fatali, che alla Storia attinge, il racconto – non meno folgorante della novella Amok – di alcuni passaggi decisivi nella vicenda dell’uomo: dalla caduta di Bisanzio, fra urla di turchi e di cristiani, al vagone piombato in cui Lenin attraversa la Germania con destinazione Pietrogrado e la rivoluzione bolscevica; da quell’unico uomo che a Waterloo provoca la disfatta napoleonica (e non è l’Imperatore) alla scoperta del Pacifico; dalle prime parole che corrono lungo un cavo transoceanico nel 1858 al sogno di pace formulato nei quattordici punti del presidente Wilson all’indomani della Grande Guerra. Sono momenti rari, «ore stellari» in cui maturano decisioni che trascendono la contingenza e che, «fulgide e immutabili come le stelle, risplendono sopra la notte dell’umana caducità» illuminando Händel che compone il suo Messiah senza mangiare né dormire, o l’oscuro Rouget de Lisle che esce dall’anonimato per eternarsi con La Marsigliese, Dostoevskij salvato all’ultimo momento dalla fucilazione, o Tolstoj in fuga da Jasnaja Poljana verso la libertà.

Hra, v níž je motivu staré čínské legendy o rozřešení sporu o dítě mezi dvěma ženami pomocí křídového kruhu užito v novodobém prostředí Gruzie, procházející složitým procesem přerodu uprostřed revoluce a kontrarevoluce. Osou děje je spor o půdu, který je symbolizován sporem o dítěmezi dvěma ženami, představitelkami revolucí sražené a na její místo nastupující lidové vrstvy.

Sedmdesát pět drobných, k současnosti a člověku v ní výrazně pointovaných historek filozofického rázu.

Vynikající román o útěku věžňů z koncentračního tábora nacistického Německa před druhou světovou válkou, dílo přeložené do řady světových jazyků a známé z filmového přepisu. Z koncentračního tábora uprchne sedm politických vězňů, ale jen jednomu z nich se podaří proniknout obklíčením, navázat spojení a dostat se za hranice, ostatní jsou pochytáni a připoutání k dřevěným křížům a mají zde být tak dlouho, dokud nebude přiveden zpět i sedmý. Román, jehož děj se odehrává během jednoho týdne, odhaluje nacismus v celé jeho hrůze a oslavuje pevnou vůli a obětavost prostých lidí.

Příběh markytánky, zvané Matka Kuráž, a jejích dětí, pro které třicetiletá válka znamená život, ale zároveň i smrt. Až do samého konce hry Kuráž nepochopí, že válka je jejím nepřítelem. Základní dílo Brechtova epického divadla vychází v překladu Rudolfa Vápeníka v edici D jako 63. svazek.

Das Stück, eine Parabel, zeigt am Einzelfall des Mädchens Shen Te das allgemeine Gesetz dieser Welt auf, daß es unmöglich ist, »gut zu sein und doch zu leben«. Drei Götter durchwandern die Welt auf der Suche nach einem guten Menschen. Sie wollen das Gerücht Lügen strafen, wonach die wirtschaftlichen Bedingungen auf Erden zu unerträglich seien, als daß die Menschen die Gebote der Götter zu befolgen vermöchten.

Frutto di diverse stesure, la commedia nasce negli anni che precedono immediatamente la Seconda guerra mondiale e che vedono sperimentare e utilizzare a fini bellici la scissione dell'atomo, gli anni in cui si compie definitivamente una paurossa frattura tra progresso tecnico e progresso sociale. La figura di Galileo, lo scienziato che con le sue rivoluzionarie intuizioni rischia di mettere a repentaglio gli equilibri teologici e sociali del suo tempo e che si piega alla ritrattazione per timore della tortura e per mancanza di agonismo eroico, è la metafora dello scienzito moderno, dell'intellettuale perseguitato dall'inesorabile binomio scienza-fanatismo. Eppure, nonostante il suo intimo dissidio, la sua contraddittorietà, questo Galileo brechtiano è figura umanamente ricca, moderna proprio perché, pur asserendo in modo geniale la verità contro l'ignoranza, la superstizione e il conformismo, egli resta in bilico perenne tra due fronti. Dramma implicitamente antiatomico, "Vita di Galileo" mantiene oggi, al di là della sua straordinaria efficacia scenica, una notevole attualità proprio tematizzando la figura degli scienziati "deboli", subalterni al potere politico, "gnomi" venali, troppo spesso privi di coraggio etico.