Jan Noha Libri

Výbor z veršů, plný kouzla a citu, probouzí u dětí smysl pro krásu, čistotu, ukazuje radostný svět hravého dětství.

Nejkrásnější básně Jana Nohy, vybrané k výročí 100. let od narození básníka. Vydal Městský úřad Benešov ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví Uspořádala PhDr. Alena Mrázová K přečtení zde - viz PDF, k dostání v Informačním centru města Benešov u Prahy http://www.alenamrazova.com/basne.html U příležitosti vydání recitovala verše Gabriela Vránová - filmový záznam zde: https://www.youtube.com/watch?v=_DbUIdzKS4Y

Upravené vydání. Verše zůstaly stejné, změnily se jen ilustrace na straně 8 a 9, nyní opravdu odpovídají textu o vílách tančících mezi modříny a batoleti, které dělá paci, paci, pacičky.

Posmrtné vydání knižně dosud nepublikovaných básní, napsaných v předtuše nemoci a na nemocničním loži. Zahrnuje verše plné naděje (Je mráz a slunce opustilo oči. / Ale slunce zná vždycky cestu zpět.), verše otevřené lásce (Silnější nežli smrt / je milování), lidem a životu (Když je ti nejhůř, sedni na koně a cválej, / přidrž se hřívy myšlenek / a roztoč tisíc vřetének. / Bij kopyty a nikdy neotálej.), také však verše znamenající životní účtování (Na koho se podívám, tomu něco dlužím. / Hory kamenům v rovinách, / zemi svůj lehkověrný prach. / Nejvíc ale lásce, nejvíc ale růžím.).

U příležitosti konání výstavy Nadevším ticho rybníků (Jižní Čechy Marie Šechtlové po padesáti letech) v galerii vydalo Muzeum Vimperska katalog. Výstava se vrátila do Muzea Vimperska přesně po padesáti letech a přinesla kromě experimentálních fotografií jihočeské krajiny také básně Jana Nohy a Radka Štěpánka. V katalogu naleznete přetištěny některé z fotografií, které bylo možno vidět na výstavě, ale i fotografie, které vystaveny nebyly. Svým formátem a podobou je inspirován katalogem Alšovy jihočeské galerie z roku 1966. Předmluvu napsala kurátorka výstavy Helena Michalíková.

Knížka veršů o zvířátkách, se kterými se děti setkávají ve volné přírodě, v zoologické zahradě nebo které znají z pohádek.

Sbírka pohádkově laděných veršů – v básních se objevuje země, kde panuje králka Jistota, po sedmerých cestách bloudí Pán a jeho učedníci a hovoří personifikované přírodní úkazy, ale také Město nebo postavy jako Honza či Dlouhý, Široký a Bystrozraký.

Jan Noha spojuje ve sbírce světlo lyrické ódy na ideologické emblémy s epickými kousky z dělnického prostředí.

Z obsahu : Antonín Trýb, Eva Vrchlická, Marie Pujmanová, V. Nezval, F. Branislav, J. Alda a další.

Každé ze čtyř hlav své satirické sbírky dává Jan Noha jiný tón. V první kritisuje s úsměvem, ale i s ostrostí nešvary a chyby našich dnů - frázovitost řečníků, nedostatek kritiky a sebekritiky, nekonečné schůzování. Ve druhé ostře šlehá zahraniční kapitalismus a jeho splozence (americké bussinesmany, papeže) i domácí zpátečníky, měšťáčky, zlatou mládež a reakci, naslouchající nábožně hlasu "svobodné Evropy". Hlava třetí s úsměvem, dobromyslností i sem tam štiplavým humorem pozdravuje druhy-spisovatele, ty slavné i začínající a neznámé, i "nepřátele" - literární kritiky. A konečně v poslední "hlavě" nabádá autor každého z nás k bdělosti, ostražitosti, poctivosti, snaze a vůli jít dál, neustrnout, učit se a pracovat.

V básních, určených našim dětem a mládeži, konfrontuje autor šťastný věk našich dětí s životem za kapitalismu. V cyklu, který by mohl nést název "Čím budu", jsou shromážděny verše k chvále řemesel a povolání. Politická themata mají básně Kritika, Šeptanda aj., zařazené na koncisbírky. Úvodní básně knihy slaví velké bojovníky Lenina a Stalina a pozdravují vlast a stranu.

Knížka veršů o zvířátkách, se kterými se děti setkávají ve volné přírodě, v zoologické zahradě nebo které znají z pohádek.

2. vydání. Výběr nejznámějších básní Jana Nohy pro děti s veselými ilustracemi Jindřicha Kovaříka. Tady jsou ukázky: Malíř slunce Slunce, slunce malovalo. Stíny tuší, světla zlatem a ty svěží jarní deště loužemi a blátem. Slunce, slunce malovalo. A když večer zapadlo, každý obraz proměnil se v černé noční zrcadlo. Kam kdo chodí spát Slunce chodí spát do peřin. Nevěřím. Věřím. Nevěřím. Měsíc chodí spát do mraků. Nevěřím. Věřím zázraku. Vítr má v lesích postýlku. Vánky v nich mají přistýlku. Vosa chodí spát bosa. Trávě ustýlá kosa. Král v pohádce spí na trůně. Písnička spinká na struně. Den spává v noci odpoledne. Večer spí ráno, ale ráno má neustále odestláno. Čas často usne v hodinách a je mu v nich jak v peřinách, zastaví je a netiká. Natáhneme mu budíka. Nevěříš? Věříš? Nevěříš? Ještě mi řekni, kde ty spíš? Spíš na vodě? Spíš málo? A co se ti dnes zdálo? Strom a jablíčko Ze stromu spadlo jablíčko. Strom stojí u skály. Ty nyní hádej, Aničko, kam se kutálí. To přece každého napadne, dej hádat kdekomu: žádné jablíčko nespadne daleko od stromu. Když se jablíčko kutálí okolo chaloupky, no, to byste se nasmáli: těší se na zoubky!

Báseň autora věnovaná sazečům, tiskařům a ostatním pracovníkům tiskáren

Básněmi Jana Nohy prokládaná kniha černobílých fotografií usiluje o zachycení poezie Prahy 60. let 20. století.

1. díl lyrické trilogie o životě, lásce a smrti. Po stránce formální jsou básně zajímavým novotvarem, neboť Noha porušil dosud vžitou formu sonetu tím, že mezi 2 závěrečné terciny vložil ještě dvouverší.

Krásně ilustrovaná kniha veršů o pohlednicích a dalekých zemích. Ilustrace Adolf Hoffmeister.

Půvabné vyprávění o chlapci školáku, jenž dostal bratříčka, s dětskou zvědavostí sleduje první životní krůčky malého občánka a vytvářeje svůj citový vztah k němu, poznává hlubokou pravdu, že je třeba, aby "nebyl na světě nikdo, kdo někoho nemá".

Básněmi Jana Nohy prokládaná kniha černobílých fotografií usiluje o zachycení poezie Prahy 60. let 20. století.

Básníkova výpověď – poznamenaná smrtí ženy – směřuje k samotě a zkoumání závažnosti jistot, které mu poskytuje vlastní nitro. V centru Nohovy pozornosti je slovo a čas. Dochází i k proměně formální stránky poezie: volný nebo nepravidelně rýmovaný verš je nahrazen rýmem pravidelným a formou sonetu.

Tuto poesii křtila bolest, bolest hluboce osobní, nejvnitřnější, kterou přivodila smrt milované ženy.

Výběr nejznámějších básní Jana Nohy pro děti s veselými ilustracemi Jindřicha Kovaříka. Tady jsou ukázky: Malíř slunce Slunce, slunce malovalo. Stíny tuší, světla zlatem a ty svěží jarní deště loužemi a blátem. Slunce, slunce malovalo. A když večer zapadlo, každý obraz proměnil se v černé noční zrcadlo. Kam kdo chodí spát Slunce chodí spát do peřin. Nevěřím. Věřím. Nevěřím. Měsíc chodí spát do mraků. Nevěřím. Věřím zázraku. Vítr má v lesích postýlku. Vánky v nich mají přistýlku. Vosa chodí spát bosa. Trávě ustýlá kosa. Král v pohádce spí na trůně. Písnička spinká na struně. Den spává v noci odpoledne. Večer spí ráno, ale ráno má neustále odestláno. Čas často usne v hodinách a je mu v nich jak v peřinách, zastaví je a netiká. Natáhneme mu budíka. Nevěříš? Věříš? Nevěříš? Ještě mi řekni, kde ty spíš? Spíš na vodě? Spíš málo? A co se ti dnes zdálo? Strom a jablíčko Ze stromu spadlo jablíčko. Strom stojí u skály. Ty nyní hádej, Aničko, kam se kutálí. To přece každého napadne, dej hádat kdekomu: žádné jablíčko nespadne daleko od stromu. Když se jablíčko kutálí okolo chaloupky, no, to byste se nasmáli: těší se na zoubky!

Verše lásky a života.Nová sbírka básní, v nichž autor vyjadřuje své hluboké úvahy a myšlenky o lidských citech. Vzrušené pocity krásy a dokonalého štěstí v lásce ať synovské, otcovské a v lásce k ženě, přetavuje básník do představ života-lásky jako šťastné řeky.

Novela o školákovi, jenž se vyznává ze svých vztahů k babičce, mamince, tátovi, sestře, nově narozenému bratrovi, vypráví o sobě, o jiných lidech i o věcech.

První úplný překlad knihy Deník z vězení, o nějž se postaral Ivo Vasiljev a přebásnil jej Vladimír Korčák. Tento kompletní soubor byl přeložen z čínského originálu.

Jsou země jako keř, šípkový, trnkový, Jdeš kolem nich a zachytí tě ostnem ...

Verše tohoto souboru ukazují cestu Jana Nohy, kterou prošel od svých prvních básní (vyd. 1932) až do dnešních dnů. Soubor je rozdělen do oddílů podle pův. názvů sbírek: Běžící pás (verše psané pro agitač. sbory komsomol. mládeže Modré bluzy, proletářská poesie wolkerovského ražení), Pro žízeň života (2. sb. z r. 1933, věnovaná „otci a matce, zabitým válkou, žízni a hladu, životu a smrti, životu, životu, slunci“, kniha v níž básník vyjadřuje touhu tisíců svých současníků z doby hospodářské krise, touhu po svobodné práci, jejíž skvělý příklad vidí v SSSR), Spodní prameny (sen o revoluci a boj proti válce). Dvanáct májů (ukázky z té části sbírky, v niž básník zůstává věren dělnické poesii), Pastorale, Myšlenkový kruh, Milostná větvení, Zlatoperný čas (několik básní ze sbírek vyšlých za války) a poslední oddíl z doby po r. 1945: S východem slunce – Světlo – Z neotištěných veršů, v nichž Noha navazuje na své první sbírky, v nichž si uvědomuje, že i on musí jít cestou lidu nastupujícího k socialismu.