Maggiori informazioni sul libro
Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.
Acquisto del libro
Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha, Štěpán Smolen
- Lingua
- Pubblicato
- 2018
- product-detail.submit-box.info.binding
- (In brossura)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Štěpán Smolen
- Editore
- Hesperion
- Pubblicato
- 2018
- Formato
- In brossura
- ISBN10
- 8090673643
- ISBN13
- 9788090673649
- Serie
- Tag
- Saggistica, Mappe e viaggi, Storie vere, Esoterismo e religione, Biografie, Letteratura ceca, Temi religiosi, Religione, Spiritualità e Religione, Autobiografie e memorie, Temi cristiani, Narrativa di viaggio, Cristianesimo, Francia, Europa, Vita Cristiana, 21° Secolo, Chiesa Cattolica, Pellegrinaggio, Luoghi di pellegrinaggio, Chiesa Cattolica Romana, Santa Teresa di Lisieux, 1873-1897
- Valutazione
- 4,5 su 5
- Descrizione
- Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.