Maggiori informazioni sul libro
Je normální, že to vaše pračka dělá častěji než vy, že? Probouzím se, oči mám ještě slepené. Jsou to dva roky, šest měsíců a tři hodiny, co jsem si naposledy holila nohy. I kalhotky s lamami, které mám na sobě, zažily už lepší časy. Mám sedm minut, než se probudí děti a než se ke mně natlačí manžel. „Au,“ vykřikne, když v zádech ucítí kostku lega. Pak se na chodbě rozsvítí světlo. Po schodech slyšíme malé kroky a dětský hlas: „UDĚLÁ MI NĚKDO SNÍDANI?!“ Veškerou naději na nějaký ten čas ‚jen pro nás dva‘ zabije přemýšlení tom, jestli máme ještě lupínky a kolik prádla na mě čeká. A zapomněla jsem na popelnici. Už zase. Prostě typické pondělí u Mortonů… Tedy až na to, že když dnes ráno scházím v županu dolů, něco objevím. Najdu něco, co patří mému muži. Něco, co ve svatebním slibu určitě nebylo. A buď nás to spojí… nebo zlomí.
Ci sono attualmente del libroKam se poděl můj sexuální život? (2022 ) in magazzino.
Acquisto del libro
Kam se poděl můj sexuální život?, Kristen Bailey
- Lingua
- Pubblicato
- 2022
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Copertina rigida),
- Condizioni del libro
- Danneggiato
- Prezzo
- 1,19 €
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Kristen Bailey
- Editore
- Dobrovský s.r.o.
- Pubblicato
- 2022
- Formato
- Copertina rigida
- Pagine
- 360
- ISBN10
- 8027703735
- ISBN13
- 9788027703739
- Serie
- Le Sorelle Callaghan
- Tag
- Narrativa, Letteratura romantica, Umorismo, Famiglia, Donne, Narrativa contemporanea, Romance contemporaneo, Erotica, Sessualità e intimità, Commedie, Commedie romantiche
- Prima pubblicazione
- 2020
- Titolo originale
- Has Anyone Seen My Sex Life
- Valutazione
- 3,25 su 5
- Descrizione
- Je normální, že to vaše pračka dělá častěji než vy, že? Probouzím se, oči mám ještě slepené. Jsou to dva roky, šest měsíců a tři hodiny, co jsem si naposledy holila nohy. I kalhotky s lamami, které mám na sobě, zažily už lepší časy. Mám sedm minut, než se probudí děti a než se ke mně natlačí manžel. „Au,“ vykřikne, když v zádech ucítí kostku lega. Pak se na chodbě rozsvítí světlo. Po schodech slyšíme malé kroky a dětský hlas: „UDĚLÁ MI NĚKDO SNÍDANI?!“ Veškerou naději na nějaký ten čas ‚jen pro nás dva‘ zabije přemýšlení tom, jestli máme ještě lupínky a kolik prádla na mě čeká. A zapomněla jsem na popelnici. Už zase. Prostě typické pondělí u Mortonů… Tedy až na to, že když dnes ráno scházím v županu dolů, něco objevím. Najdu něco, co patří mému muži. Něco, co ve svatebním slibu určitě nebylo. A buď nás to spojí… nebo zlomí.