Maggiori informazioni sul libro
Když v roce 1951 vyšel Camusův rozsáhlý filozofický esej Člověk revoltující, znamenalo to definitivní rozkol autora s Jeanem-Paulem Sartrem a jeho žáky a epigony z řad francouzských levicových intelektuálů. Nejvíc je patrně popudil Camusův pokus očistit revoltu od krvavého stínu, který ji v dějinách vždy doprovázel, pomocí kompromisu a nalezení střední cesty mezi extrémy. Camus si klade otázky, které ani dnes neztratily nic ze své aktuálnosti, přestože jím navrhovaná řešení (příklon k antickému principu míry a k středomořské tradici, která by vyvážila německý a ruský model civilizace) mají svá úskalí: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem? Je možná nějaká čistá, rytířská forma revolty, která by se fatálně neposkvrnila revoluční krutostí a cynismem?
Acquisto del libro
Člověk revoltující, Albert Camus, Kateřina Lukešová
- Lingua
- Pubblicato
- 2007
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Copertina rigida)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Člověk revoltující
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Albert Camus, Kateřina Lukešová
- Editore
- Garamond
- Pubblicato
- 2007
- Formato
- Copertina rigida
- ISBN10
- 8086955559
- ISBN13
- 9788086955551
- Serie
- Tag
- Saggistica, Scienze sociali, Storie vere, Scienze politiche & Politica, Tematica filosofica, Politica, Francia, Giornalismo d’opinione & Saggi, Regali per il nonno, Letteratura francese, Esistenzialismo
- Prima pubblicazione
- 1951
- Titolo originale
- ĽHomme révolté
- Valutazione
- 4,15 su 5
- Descrizione
- Když v roce 1951 vyšel Camusův rozsáhlý filozofický esej Člověk revoltující, znamenalo to definitivní rozkol autora s Jeanem-Paulem Sartrem a jeho žáky a epigony z řad francouzských levicových intelektuálů. Nejvíc je patrně popudil Camusův pokus očistit revoltu od krvavého stínu, který ji v dějinách vždy doprovázel, pomocí kompromisu a nalezení střední cesty mezi extrémy. Camus si klade otázky, které ani dnes neztratily nic ze své aktuálnosti, přestože jím navrhovaná řešení (příklon k antickému principu míry a k středomořské tradici, která by vyvážila německý a ruský model civilizace) mají svá úskalí: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem? Je možná nějaká čistá, rytířská forma revolty, která by se fatálně neposkvrnila revoluční krutostí a cynismem?