Maggiori informazioni sul libro
V Krátkých rozhovorech s odpornými muži (1999) podává David Foster Wallace zprávu o lidských bytostech zasažených úzkostí, nejistotou a osamoceností. Formálně rozmanitý soubor povídek je jakousi verbální anatomií vztahu mezi pohlavími, výpravou do světa myslí a těl „prozacového národa“. Titulní cyklus, který prorůstá celou knihou, má podobu přepisu rozhovorů s 18 muži, jejichž promluvy jsou formovány nepřítomností tázající osoby. Strach mužů z ženských soudů tu ústí v egománii, mizogynii a objektivizaci svého protějšku. Wallacovy prozaické útvary jsou obydleny personalizovanými postoji, s nimiž by se málokdo chtěl identifikovat, které se ale mnohým budou zdát až znepokojivě povědomé. Mluví tu přízraky, nebo skutečné osoby v nás?
Acquisto del libro
Krátké rozhovory s odpornými muži, David Foster Wallace, Martin Pokorný
- Lingua
- Pubblicato
- 2018
- product-detail.submit-box.info.binding
- (In brossura)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Krátké rozhovory s odpornými muži
- Lingua
- Ceco
- Editore
- Rubato
- Pubblicato
- 2018
- Formato
- In brossura
- ISBN10
- 8087705653
- ISBN13
- 9788087705650
- Serie
- Ritiro
- Próza (Rubato)
- Tag
- Narrativa, Storie vere, Umorismo, Narrativa contemporanea, Teatro, Racconti, Giornalismo d’opinione & Saggi, Letteratura Americana, Storie, Adattato in un film, Interviste, Depressione, Narrazione, Uomini, Mente umana, Realismo isterico
- Prima pubblicazione
- 1999
- Titolo originale
- Brief Interviews with Hideous Men
- Valutazione
- 3,9 su 5
- Descrizione
- V Krátkých rozhovorech s odpornými muži (1999) podává David Foster Wallace zprávu o lidských bytostech zasažených úzkostí, nejistotou a osamoceností. Formálně rozmanitý soubor povídek je jakousi verbální anatomií vztahu mezi pohlavími, výpravou do světa myslí a těl „prozacového národa“. Titulní cyklus, který prorůstá celou knihou, má podobu přepisu rozhovorů s 18 muži, jejichž promluvy jsou formovány nepřítomností tázající osoby. Strach mužů z ženských soudů tu ústí v egománii, mizogynii a objektivizaci svého protějšku. Wallacovy prozaické útvary jsou obydleny personalizovanými postoji, s nimiž by se málokdo chtěl identifikovat, které se ale mnohým budou zdát až znepokojivě povědomé. Mluví tu přízraky, nebo skutečné osoby v nás?